Barrandovka a Alkazar - tréninková dvoj - akce

Reportáž z dnešní tréninkové akce bych ve stručnosti rozdělil na několik krátkých „kapitol“… Trénink a následná návštěva Barrandovy jeskyně nabídla více rovin pohledu…

Alkazar

Notoricky známý lom Alkazar v Českém krasu, nebo přesněji lom V Kozle(!), případně Hostím 1, prošel celkem pestrou historií. Ovšem v současné době se k radosti všech zúčastněných stal díky iniciativě horosvazu oblíbeným a zdá se, že i solidně vybaveným venkovním trenažérem horolezeckých aktivit. Proč ne? S dovolením jsme se infiltrovali mezi sportovní lezce a využili úspěšně pár lokálních borháčků k procvičení základních dovedností jednolanové techniky. Veřejné sportoviště zasazené do parádní přírody je dobrý počin. Jen je třeba se smířit, že s tím zejména v exponovaných termínech a v dobrém počasí koresponduje davový zájem…

Elév a SRT

Na dnešní akci jsem si opět ověřil, jak je ve své jednoduchosti geniální jednolanová technika SRT. Akce se mimo jiné zúčastnil Pepův kumpán, človíček, který NIKDY nelezl, dokonce proklamoval, že se bojí výšek. Po teoretickém proškolení, seznámení s problematikou a zejména se všemi potřebnými náležitostmi ohledně bezpečnosti nad volnou hloubkou, přistoupil k praktickému výcviku základních dovedností. Ano, uznávám, že prokázal evidentní šikovnost. Ale přesto bych se nebál obecně konstatovat, že během pár krátkých hodin se dají načerpat základy výstupu, sestupu, a vzájemného přechodu směru po laně. Byl tak schopný účastnit se následné jednoduché lezecké akce, kterou zvládl s přehledem. Vzpomínám na poznámku, kdy kdosi kdysi řekl, že SRT vznikla tak, aby bylo možné i nelezce dostat do jeskyně. Je to výrok, pod který se dá s mírnými doplňky v podstatě podepsat. Nechci tématiku zlehčovat, samozřejmě, že pořád hlavním lezcem je mozek a potřebné zkušenosti, ale prostě mě to zas a znova mile potěšilo… Danův duch byl opět s námi: "Všetko je o psychike chlapci".

Test FROGu

Na Alkazaru, mimo jiné, proběhl první test mojí nové karabiny Kong Frog. Zajímavá alternativa, pokud například chceme z jakéhokoliv důvodu vytáhnout lano po borhákách směrem zdola nahoru nad hlavu. Nebo prostě nemůžeme dosáhnout na borhák rukou, která třímá karabinu a je potřeba „dálkové řízení“ jejího uzamčení. Prozatím proběhl test s lehkým hliníkovým lodním bidlem. Metoda má samozřejmě zatím svoje drobné mušky a ke zvládnutí vyžaduje lehké doladění praxí (ostatně jako kdeco „nové“), ale v zásadě se dá říct, že funguje. Super.

Barrandova jeskyně

To je let, co jsem tam byl naposledy, a tak bylo příjemné se vrátit na místo činu. Odpoledním sluncem ozářená galerie vytvořila obrazotvornou náladu, stejně jako slanění do propasti. Pro ostatní členy týmu byl trochu překvapením sestup. Záměrně jsem nechtěl nikoho strašit předem, a tak se všichni jeskyňáři potili za pochodu. Ale jak se říká, těžko na cvičišti - lehko na bojišti, po předchozím tréninku na Alkazaru bylo překonání dračího hrdla s roztaženýma nohama brnkačkou. Jenom Lemi Junior poznamenal, že ho z toho bolí koule, takže tentokrát profitovala ženská část týmu, kterou při roztažených nohách nic nezaskočilo a nemá co bolet. A pak že to mají holky pořád těžší…

Koule naštěstí brzo přebolí, zato prožité zážitky trvají. A to je důležité. Sestup k plazivkám se vedl ve veselém duchu až do okamžiku, kdy mi dochází, že výdech je s přibývajícím věkem a 95 kilogramy méně pohodlný, než býval kdysi u o deset kilo lehčího trupu živé váhy. Ale dobrý, pořád to dám. Tady se bezkonkurenčně předvedly výhody dietních figur.

Návrat zpět opět v nožním rozporu doprovázely sice u pár jedinců drobné krůpěje potu na čele, ale je to tak správné. Trénink je trénink. Možná se sluší poznamenat Pepého výkon, který si to celé dal cvičně na dva nouzové TiBlocky.

Z jeskyně zpět na parkoviště jdeme už po setmění a z mokré cesty zjišťujeme, že jsme v jeskyni přečkali nenadálý déšť. Jako opolidi za starých dobrých časů. Ovšem sestup dolů z Orgasmického oblouku k asfaltce je po lijáku šťavnatý. Klasik by řekl: „klouže to jako debil“ a skutečně - mokré vápence a hlína jsou jak schody namazané voskem. Venkovní terén byl paradoxně asi nejnebezpečnější část výpravy.

Protože se ale nikomu nic nestalo, znamená to, že akce dopadla skvěle a v duších zůstává uchováno slunce i radost. Těšíme se zase na příště…

DrKozel

...