Chorvatsko
Brač 2005
Co nového na Brači?
Miloslav Dvořáček, 2005
Po roce intenzivního hledání a mapování nových jeskyní na ostrově Brači, se nedivím dr.K.Absolonovi, že se mu na tomto vápencovém ostrově ve střední Dalmácii tolik líbilo.
Nejen klimatické, ale i geologické podmínky jsou pro nás speleology velice příznivé...
Více
Nové objevy na Brači
Autor: Míla Dvořáček
Speleofórum 2005, str. 70
Rozšiřovat a prodlužovat cestičky, které prošlapával dr. K. Absolon v dobách, kdy převážná část lidstva prožívala zcela odlišné příběhy, je činnost, kterou se zabývá většina speleologů na Moravě, ale i ve světě.
My jsme měli to štěstí, že jsme o letní dovolené na potápěčské bázi Manjana potkali Mirka Šrefla, který nás upozornil na stopu po dr. K. Absolonovi z roku 1942 na chorvatském ostrově Brač. Po vyslechnutí vyprávění o počtu jeskyní a jejich charakteru, nás nejvíce zaujaly ty, o kterých se vypráví historky „o vhozených kamenech do černé díry a dlouhých vteřinách než se ozve žbluňk“. Patříme do ZO 01-10 Speleoaqunaut a naší specializací je průzkum zatopených jeskyní. Ale pokračující vyprávění Mirka o podmínkách vstupu do jeskyní na území Chorvatska nám trochu vzalo iluze. Po nekonečných administrativních průtazích a po neocenitelné intervenci ze strany Michala Piškuly nám Míra volá: “Máme to, jedem!“
Zbalit auto plný cajků jak na sucho tak i do vody a sehnání kluků na transport šlo kupodivu lehce. A konečně se můžeme vydat po stopách dr. Absolona.
Lokalita, která dostala pracovní název Maňajama, se nachází na jižním pobřeží jadranského ostrova Brač. Její dostupnost je možná jen po půlhodinové jízdě lodí z přístavu v Sumartinu. Samotné ústí propasti je 45 m nad hladinou moře.
Cvičně vhozený kámen, hlavně čas, který zvuk žblunknutí potřebovat, nás opět rozehřívá: 5 vteřin, no jupí!
První 2 metry mají průměr do 1,8 metru, hlouběji se propast rozšiřuje na 10 metrů. Jeskyně má charakter vertikální pukliny, v nejširším místě na délku 20 m a šířku 7 m. Na všech místech jsou patrné sekundární krasové jevy v podobě sintrových náteků, galerií stalaktitů a stalagnátů, výjimkou nejsou ani stalaktity dosahující délky 2 – 3 metrů. V hloubce 22 metrů je šikmá římsa, pokrytá kamennou sutí. Ta pak plynule přechází do freatické studny o průměru 2 – 4 metry. Římsu překonáváme krátkým traverzem a pak vrtáme spit na hraně studny. Prostory jsou bohatě vyzdobeny stalaktitovými lustry a sintrovými drapériemi.
Po 20metrech vertikály kolem 3metrových třásní, závěsů a víc jak půlmetrových stalaktitových bubnů jsme dole, lépe řečeno nad hladinou jezera. Prostora, kterou jezero vyplňuje, je morfologicky shodná s vyššími patry samotné propasti a je spojena ještě jedním komínem s horními partiemi (prověřeno pozdějším mapováním). Jezero je dlouhé 20 metrů a směrově orientováno k moři.
Visíme nad hladinou a stěny pokračují svisle pod vodu. Není zde žádná police či římsa, ze které by se dal zahájit průzkum pod hladinou. Pod stropem jezerního dómu jsou zavěšeny metrové stalaktitové lustry. Voda je sladká a velice čistá a co víc, krasová výzdoba pokračuje hluboko pod hladinu!
Vylézáme a rozhodujeme o dalším postupu. Vzhledem k informacím o nejhlubším příbřežním krasovém jevu nalezeném v oblasti Jadranu (34 metrů pod hladinou moře) by bylo vhodné uskutečnit ponor. A také proto, že jsme nedosvítili na dno a krapasy byly všude tam, kam jsme dohlédli. Díky nezbytné materiálové podpoře Mirka, který nám poskytl nafukovací 3metrový člun, a po úporné 2 hodinové dřině, kdy se podařilo klukům, visícím na lanech, nafouknout člun, se můžeme potopit. Ustrojení a zahájení ponoru ze člunu je vpravdě přepych, ale to nám nijak nekazí radost z té nádhery kolem.
Prostory pod vodou jsou podobné jak tvarem tak i velikostí těm nad hladinou.
Krasová výzdoba je zde zastoupena všude přítomnou sintrovou kůrou, stalaktitovými třásněmi a co je zvláště zajímavé, několik desítek centimetrů dlouhými heliktity. Jeskyně v Chorvatsku vznikaly v období posledního glaciálu, poté následoval zdvih hladiny moře o 86 metrů oproti pevnině a dodnes činí 1 mm za rok. Pokračujeme v sestupu, okolo 12 metrů vizuálně vnímáme haloklinu a po perorálním testu cítíme slanou vodu. Klesáme freatickou studnou a po 20 metrech se studna otvírá neprůleznou puklinou do prostor směřující k moři, pravděpodobné je spojení se zadní částí jezera. Prostor má na délku cca 15 – 20 metrů a na šířku 3 – 4 metry. Klesáme do hloubky 40 metrů a vidíme v této části studny dno asi 15 metrů pod námi. A dno v zadní části pukliny není vidět!!
Ale co nás naplňuje radostí, je to, že všude okolo a pod námi jsou stěny pokryty sintrovou kůrou a 10 cm stalaktity!! Je nám jasné, že jsme objevili mimořádné a významné prostory.
Druhý den jsme mapovali prostory a komíny nad hladinou jezera. Měřením byly potvrzeny stejné úrovně hladin v jeskyni a v moři. Dále probíhalo měření salinity vody do 20 metrů hloubky, měření koordinoval Adam Petrusek z PřF UK. Měřeními bylo zjištěno:
dosažená denivelace propasti: 85,5 m
dosažená hloubka ve vodě: 40 m
fyzikální parametry v jeskyni:
teplota vzduchu: 13 °C
teplota vody u hladiny 16,1 °C
teplota vody ve 20 m 16,13 °C
salinita vody u hladiny 0,39 ‰
ve 13,5 m 1,34 ‰
v 17 m 19,92 ‰
ve 20 m 30,67 ‰
fyzikální parametry v moři:
salinita moře 33,25 ‰
teplota moře 11,5 °C
Za podstatné považujeme to zjištění, že voda v hloubce má téměř shodnou salinitu s mořskou vodou, dále že potápěčský průzkum ukázal na velké a ještě neprozkoumané prostory směřující k moři a v neposlední řadě monitorovaný pokles a vzestup hladiny vody v jeskyni. Tyto změny úrovně hladiny měly časovou spojitost s přílivem a odlivem moře.
Z těchto výsledků průzkumu je zřejmé spojení této jeskyně s mořem, a dále že se jedná o opravdu jedinečnou druhotně zatopenou jeskyni s velmi bohatou krasovou výzdobou. Výsledky průzkumu ale paradoxně naznačily celou řadu otázek: Jaká je skutečná hloubka? Podaří se najít tunel spojující jeskyni s mořem? Proč je teplota vody v jeskyni vyšší o 5 °C než teplota moře? atd. Další výzkum bude probíhat společně s chorvatskými speleology a vědeckými pracovníky v průběhu roku 2005. Zpráva o této činnosti bude publikována v příštím sborníku Speleofóra.
Na závěr mi nezbývá než smeknout nad množstvím práce, kterou zde odvedl dr. K. Absolon v roce 1942, protože na základě jeho objevitelské činnosti bylo dosud objeveno na ostrově Brač přes 300 jeskyní a propastí, hloubka některých dosahuje ke 400 metrům.
