První letošni TOP Expedice Mexiko ´26

Tentokrát jsme vybrali letecký spoj Vídeň – Toronto - Cancun a přesun autem do Tulumu na ubytování u Sabiny – Speleotec.

Bohužel vzhledem k počasí se na naše provizorní ubytování dostáváme v nočních hodinách.

 

17.01.

Ani noční příjezd nás ráno neodradil od pláže. Navíc není čas ztrácet čas a hned od rána připravujeme věci na potápění. Máme v plánu se začít potápět v cenotu Coxol Naj Ha, na který jsme se dohodli s Natali už minulý rok.

Po ranní a dopolední přípravě potápěčských věcí dorážíme k cenotu až odpoledne. Naštěstí je pod mrakem a teplota okolo 25 stupňů. U cenotu nás čeká Jim, Mexičan, který studoval matfyz v Praze. Milé překvapení a přivítání. Zdvořilostí fráze ve španělštině už se zvládají a kalendář s tričkem setkaní víc upoutává.

Cenot je jen asi 50 metrů od cesty, ale za to s náročným vstupem. Před ponorem je třeba slézt po laně, malém žebříku, a ještě větším žebříku. No trochu jsme tušili, že kdyby to bylo zadarmo, už je to tu dávno vy potápěné. Transport osmi potápěčských flašek nám zabírá asi hodinu.

Dole v cenotu je jen hladina a potápěč se tu musí nastrojit nad volnou hloubkou. První ponor chceme vyzkoušet mapovací zařízení Mnemo a obhlédnout další možnosti.

Hlavní lajna je tu orientována západ – východ a hned od začátku víme, že to nebude nic jednoduchého. Po sedmdesáti minutách končíme první ponor. S ustrojením 2x12l side mount tady bude jen pár ponorů, pak budeme muset přidat stage. Maximální dnešní hloubka 18,3m, teplota 23,8°C, délka ponoru 68min.

Po ponoru následuje další hodina tahání flašek na povrch, převléknout a po 45minutách cesty už vše plánujeme na pozdním obědě v palapě.

 

18.01.

Ranní pláž je klasika, pak se dobře najíst, zabalit a jedeme do jungle. Včera jsme si nechali automatiky v cenotu pod druhým žebříkem, a tak nás čeká transport flašek na mezipatro, nastrojení automatik a transport do vody. Musím říct, že se člověk pěkně zapotí, vše děláme oblečení v neoprenech, abychom mohli rovnou do vody. Dělíme se na dvě dvojky (česká a slovenská – jako za dob minulých).

Karol se Slavom to berou na západ a hned v cenotu začínají mapovat. Dohodli jsme se, že nejprve uděláme hlavní lajny a pak se budeme věnovat jumpům.

Já s Petrem se vydáváme opačným směrem a mapujeme také hned od vchodu s tím, že po jedné třetině spotřeby vzduchu to otočíme. Začátek cenotu je zaplavený dóm cca 25 x40metrů. Prostorný dóm, kde se sbíhají oba směry (východ, západ) a ještě jedna lejna, na kterou časem také dojde. I vzhledem k hloubce 8,5 – 12 m je tu jen menší výzdoba.

Oba směry pak padají hlouběji a potápěči se tu pohybují do 20,0 metrů hloubky. Trochu nám to připomíná Kooxball (cenot, kde jsme více jak před dvaceti lety začínali potápět). Ale vzhledem k prostorám a výzdobě si o krásné jeskyni můžeme jen zdát. Tunely jsou tu menší, kamenité, bez výzdoby. Jen občas při menší hloubce se objeví krápníková výzdoba a sintrové hrázky.

Spotřeba plynu (konkrétně nitroxu) se kterým tu potápíme, je na třetině a my s pokorou otáčíme zpět. Pro dnešek máme hotovo, ještě ty flašky, kdyby za nás někdo vytáhl nahoru. Ponor nám trval 71minut, při maximální hloubce 18,3 metrů s průměrnou hloubkou 13,5metrů.

Večer pak sedíme za počítačem a porovnáváme přeměřené lajny s podklady, které jsme dostali od Natali.

 

19.01.

Pláž po ránu je vždy skvěle uvolňující, zároveň si pěkně vyčistíme dutiny a drobné škrábance z předchozího dne. Už se pomalu zabíháme do standartu každodenní rutiny s přípravou a transportem flašek na vodní hladinu. Dneska to máme okořeněné o pořizování fotodokumentace. V plánu je dnes pro obě dvojice pokračovat po hlavní lajně a cestou zpět domapovat jumpy (odbočky), kterých se tu vyskytuje poměrně dost. Karol se Slavom musí ještě ze včera přeměřit jednu část, která se nezaznamenala do našeho nového mapovacího pomocníka na měření Mnemo. Kluci sebou berou i natáčení a pokusí se pořídit použitelné záběry.

Já s Petrem se po proplavání již zmapovaného úseku dostáváme do mělčí vody s hladinou a hezkou výzdobou. Je vidět, že všude, kde šlo nalézt do odboček už někdo byl.

Na konci dvou jumpů nacházíme možnost pokračovat, ale to si necháme až na příště, kdy si plánujeme vzít jednu stage navíc. Pod hladinou jsme dnes v maximálce 19,3 metrů s průměrnou 13,4 m a délka ponoru se dostává na 119 min.

Tahání po tak dlouhém ponoru vybírá svou daň a já po příjezdu k Sabině na základnu dostávám lehkou kožní formu DCS, ačkoliv používáme EAN32. Mám klid na lůžku a kluci se o mě pěkně starají. Po třech hodinách jsem ok, ale i tak nám na zítřek plánovaný day off přijde k duhu. Budeme mít čas na dokreslení map a snad i na práci, kterou je třeba alespoň malinko přestat ignorovat (už i Petra to dohnalo a kliká do počítače).

 

20.01.

Noční pracovní povinnosti ve formě meetingu máme za sebou a ráno se nikam neženeme. Na pláži koukáme na východ sluníčka a konstatujeme, že se trochu ochladilo. Cestou zpět nakupujeme potraviny a odpoledne si ugrilujeme něco dobrého. Plán s kreslením map nám nevychází, došla náplň do tiskárny, a tak máme další povinnost navíc na příště. Slavo vytáhl Karola do města, přeci je tu poprvé a zatím viděl jen jeskyni s cenotem, místních pár restaurací a pláž. To Petr s Mírou dohání práci a odpoledne pak sedíme u výborného masa, popíjíme drink a máme pohodu. Ale jen do zítra, kdy budeme mít o čtyři potápěčské láhve navíc a vše se nám zase prodlouží!

 

21.01.

Jsme zpět v jungli a na korbě našeho pick-upu je o čtyři flašky víc. Máme v plánu se posunout po hlavních lajnách o další kus a já s Petrem chceme domapovat východní část cenotu, což se nám v průběhu ponoru daří jen za cenu rozdělení dvojice na dva samostatné kresliče.

Po včerejším porovnání našich zaměřených mapových podkladů a polygonu, který jsme dostali od Natali, se lajny neliší. Bylo rozhodnuto, že stávající polygon dokreslíme a nové lajny zaměříme.

Na konci naší části jeskyně byla poznámka o možném pokračovaní – za sebe musím říct, že vzhledem k značně snížené viditelnosti jsem takovou možnost nenašel.

S Petrem se potkávám po cca 40 minutách od našeho rozdělení u stageí, které tu na nás pěkně čekají. Po vynoření Petr konstatuje, že je na čase upravit výstroj, a že pořád někde visel.

Po doplavání do cenotu vidíme kluky absolvovat dekompresi. Jejich část je o pár metrů hlubší a na každém ponoru je to znát. Na hladině pak ještě společně odpočíváme (nechceme opakovat předchozí chybu po mém ponoru). Transport flašek se zase o něco prodlužuje a my začínáme prskat sprostá slova.

Ještě jsem se zapomněl zmínit, že jsme ráno před ponorem koupili tiskárnu a od zítra už musíme všechny resty dohnat. Před ponorem jsme se všichni necítili moc dobře, nikomu se nic nechtělo a víte čím to bylo? No to je přeci jasné, ráno jsme vynechali ranní pláž.

22.01.
Šestý den – další díl skládanky
Chyby se nemají opakovat, a tak jsme ráno zase u moře. Dneska máme v plánu pomoct klukům s mapováním v západní části cenotu, kde jsou natažené i lajny, které nemáme v počítači a tak kromě kreslení je třeba nastartovat Mnemo.

Karol se Slavom se opět pouští do hlubších vod a systematicky dokreslují chybějící části jeskynního systému. Každý mají jednu flašku navíc. Já se s Petrem vydávám jen se dvěma flaškami do spletitých částí, kde jsou natažené lajny sem a tam, a přitom se to docela rychle i kalí.

Zhruba po šedesáti minutách máme hotovo a vydáváme se do hlavního domu prozkoumat i jednu lajnu, která podle polygonu končí neprůleznou částí. Ano, je to tak! Lajna tu padá pod hlavní dóm, po deseti metrech se dá alespoň v malé chodbě otočit a vyplavat zpět. Vracíme se a v hlavě máme otázku s kolika flaškami se vydat do zádích partií západní části sifonu.

Pod sestupovou lajnou potkáváme kluky, kteří ještě musí zůstat trochu déle na dekompresní zastávce, abychom pak všichni mohli zase tahat flašky po laně a žebříkách na povrch. Na večer pak doháníme resty v kreslení map.

23.01.
Sedmý den- Rest day
Je rozhodnutu o dnešním volném dni. Přeci jen máme za sebou náročné ponory a je třeba si i trochu odpočinout. Ráno jsme na pláži o něco déle a pak se věnujeme mapám a někteří i pracovním povinnostem. Karol skenuje všechny nakreslené podklady do počítače a my se rozhodujeme, že vezmeme Slavu do přírodní rezervace Muyil. Petr nikam nejede, a tak vyrážíme jen ve třech.

Muyil má své překvapení, že celý přírodní park je zavřený, a že dnes už zůstává jen vožení lodičkou po jezeru za „mile pesos per persona“ a to my určitě nedáme.

Obracíme k západu a jedem na Cobu. Coba nezklamala, stále se tu dají půjčit kola a objíždět zdejší památky po prosekané jungli. Ani těch lidí tu není tolik. Potkáváme tu i starší pár z Česka od kterého se dozvídáme aktuální informace a pohled z jiné strany na Mexico. Po návratu přijde k duhu osvěžující bazén na našem ubytování u Sabiny.

24.01.
Osmý den - zadní partie 
Dneska jdeme na ponor každý s třemi flaškami a k tomu vybavení i kamerami. Přeci jen je třeba dokumentovat a Petr slíbil, že sestřihá i nějaký krátký filmeček.

Vyrážíme tedy všichni najednou směr západ, kde se rozdělíme na dvojice a pak se ještě, já s Petrem, také rozdělíme, abychom se dvakrát potkali.

 Jeskyně je tu menší s tlakovými chodbami, kde je vidět, že je proud. Jen občas se chodba rozšíří, aby se nám za pár metrů zase zavřela k průlezu mezi kameny. Hned na prvním jumpu vyráží Petr doleva a já po hlavní lajně. Víme, že se lajny opět sejdou a každý intenzivně mapujeme. Jsme pořád v hloubkách okolo dvaceti metrů. V jedné odbočce se Petr při mapování dostává do menší hloubky, kde je i krásná krápníková výzdoba. Při návratu do hlavního dómu absolvujeme dekompresní zastávky a na hladině se domlouváme, že poslední den ponorů se zkusíme dostat do objevů, kterých tu sice nebylo tolik, ale přeji jen máme některá místa poznačená.

Odpoledne se mi opět objevuje lehká kožní formu DCS, která, ale, po pár minutách mizí a zase se objeví. Po hodině už je to zase v pořádku – tohle není normální.

25.01.
Devátý den - poslední ponor – objevy
Ranní pláž vynechávám a věnuji se telefonické konzultaci s doktorem, co se vlastně děje. Kluci si užívají sargaso v moři a vracejí se plní nadšení. Čeká je poslední ponor a snad i objevy.

Do vody jdou kluci jen ve třech. Já se věnuji suché jeskyňařině a kreslení vstupní části cenotu, který musíme doplnit do mapy. Pod vodou pak v mezičase doplavali kluci do koncového dómu východní části, kde se Petr vydává do objevů. Karol zkouší druhý směr a Slavo zatím čeká v dómu, kde je moc hezká krápníková výzdoba. 

Petr opatrně klesá nad „crumbly slope“, jak toto koncové místo popsala Natali. V půlce svahu jsou dvě okna, za kterými se chodba otvírá. Petr volí to pravé, nakonec je dost velké, ani není nutné sundávat láhve. Svah se pod oknem srovná do zhruba horizontální nevelké chodby, která pouští. Cca po 20 metrech je malá síň s balvanem, který ji celý vyplňuje.

"V jednom místě se to zdá průlezné, přeci tu hned neskončím, ale bez boje to nepůjde, jedna lahev musí dolu, trochu výdechu, síly, píďalkování a jde se dále. Chodba má meandrovitý charakter, občas se síňkou s vypadlým stropem, který je nutné přeplavat a za ním zase spadnout do chodby," říká si pod vodou Petr.

1/3 vzduchu na postup pomalu končí, navíc to chce rezervičku na to úzké místo a mapování, bohužel nebude dost času na vymotání celého bubnu. V této jeskyni se pohybujeme kolem -18 m, jiné cenoty jsou kolem -5 m, tam se se šňůrou na bubnu nikdy nevracíme.

"Zpět to valí rychle, mapovací krabička je příjemné urychlení. V úžince to zkouším prorvat na sílu, v tomto směru se lépe nalézá a daří se. V dómu pak potkávám kluky, jejich směr nepustil, ale počkali. Cestou ven se loučíme s jeskyní a užíváme si ještě poslední čistou a teplou vodu," zní Petrovo hlášení.

Následuje nacvičený transport, tentokrát již všeho. Místní zatím roztopili oheň, vyndáváme piva, maso a jdeme se družit. Závěrečná junglová party musí být, proběhne poděkování majitelům cenotu a rovnou příslib o možném pokračovaní i v dalších částech, kde vlastní kousek jungle prý i s cenotem.

26.01.
Desátý den – sušení, balení a dodělávání mapových restů
Po včerejším večírku vyrážíme na ranní pláž o chvilku později. Není kam spěchat. Musíme nechat všechny věci usušit na sluníčku a pak zabalit. Pár věcí tu zase zůstává na další rok, snad se opět podaří a my se vrátíme tak nadšeni, jako pokaždé. Elán nám nikdy nechyběl. Poslední den se dokresluje ještě včerejší objev a vše se musí naskenovat do elektronické podoby. Přeci jen - ztratit data by byl velký problém.

Někteří z nás vyráží pro drobné dárečky domu a vše zakončujeme stylově v restauraci Dona Tina, kterou považujeme za naši domácí kuchyni.

K zítřku jen ve zkratce: odjezd 7.00 místního času na letiště, odlet 11.00hod a přílet přes Montreal je v plánu ve středu ráno do Vídně.

Sumář letošního pobytu:
za sedm ponorů jsme strávili jedenáct a půl hodiny pod vodou, zmapovali jsme 3.764 metrů a objevily 120 metrů. Možná zprvu trochu zklamáni z vypotápěného cenotu, postupně přešlo jak na skvělý trénink v používání nového měřícího přístroje Mnemo, tak i z nadšení nad kompletací další mapy. Zbývá dodat, že přestože byl letošek zaměřený zejména na mapování, podařilo se navázat cenné kontakty a příště budeme zase explorovat.