Zprava o ponoru v Štěfanové z 25.8.2017

Zprava o ponoru v Štěfanové z 25.8.2017

V pátek 25.8. ráno se Míra a Dan setkávají na parkovišti před jeskyní Sloboda v Demenovské dolině. Za 20 minut přijíždí členové místní skupiny v čele s Paľom Herichom a předsesou Slovenské Speleologické Společnosti Petrom Holúbkom. Skupina spolu s námi čítá 9 lidí. Většinou mladí kluci v plné síle. Bude to potřeba, protože do jeskyně neseme výbavu pro dva potápěče. Čas, který potřebujeme na přesun do Čarovné síně k Jazernému sifonu v jeskyni Štěfanová je víc než hodinu. Několik řebříků, pár úseků, kde se můžeme postavit, jinak kolena a břicho. Jak říkáme ve Speleoaquanautu:“nákolenky nutné“. Do jeskyně jde s námi i pes jednoho z nosičů. Nevěřím vlastním očím. Už mu chybí jen čelovka.

Blížíme se k sifonu a čeká nás nemilé překvapení. Voda je kalná, viditelnost 10 cm. Vzhledem k tomu, že potok kluci včera kontrolovali a nic nenasvědčovalo snížení viditelnosti, pravděpodobně někdo provádí práce nad ponorem. Při této skutečnosti je nesmyslné jít do vody ve dvou. Dan se po krátké přípravě zanořuje. Vodící šňůra spadla ze dvou vyvázání a je složité držet se ve správné části profilu. Uvolněné je poslední vyvázání. Dan navázal na oko novou šňůru a snaží se ohmatáním nalézt cestu mezi skalními břity. Je to nesmyslná snaha a dalších 5 minut trvá nové vyvázání šňůry na skalní výběžek. Ponor trval 20 minut a jeho výsledek je nulový. Rozhodujeme se nechat u sifonu výbavu pro jednoho potápěče a zvažujeme zítřejší ponor. Cestou ven se Dan rozhoduje, že musí provést další ponor ještě dnes ve večerních hodinách. Případné práce na potoku venku v noci určitě nepoběží a také ho tlačí čas.

V osm večer se překvapivě schází u jeskyně 7 lidí. Vzhledem k tomu, že část mladíků se další den chystá na místní triatlon – klobouk dolů. Opět hodina jeskynní turistiky i se psem, který zaslouží největší obdiv. Před sifonem jen jemně brodíme potok, abychom vstupní část nezakalili. Ranní stav byl skutečně ovlivněn prací bagru při úpravě jednoho z můstků přes Děmenovku. Viditelnost se pohybuje kolem tří metrů. Dan se dnes podruhé strojí a vymýšlí taktiku vstupu do vody tak, aby zákal nebyl rychlejší než on. Jemné bahno v jezeře nedává moc šancí. Dan klesá do 19 metrů, kde končí vyvázání vodící šňůry na břitu před horizontální puklinou. Téměř tři minuty ztrácí navázáním bubnu do těsně utáhnutého oka původní šňůry. Kal se prohnal kolem jako sněhová lavina. Trojuhelníkový otvor před ním není tím správným místem, které si vyhlídnul při ponoru na začátku roku 2017. Není ale prostor hledat tu správnou cestu mezi břitama. Jemné bahno na dně je tak hluboké, že se do něj potápěč může celý ponořit. Jen hlava s automatikou trčí ven. Po metru se prostor zvětšuje a mění v horizontální chodbu širokou 4 a vysokou 1 metr. Přechod bahnem způsobil nulovou viditelnost, která doprovází potápěče dál. Dan postupuje bokem, tak aby před maskou viděl směr proudění vody a zároveň kontroloval nataženou šňůru. Nese ho docela intenzivní proud a pohyb je přerušen jen nárazy přilby nebo části těla o strop a stěny. Před maskou se míhají částečky kalu a počítač přiložený k masce ukazuje hloubku 25 metrů. Dan se rozhoduje vyvázat šňůru a ukončit postup. Nachází vhodný výběžek a po navázání, které trvalo dvě minuty, dochází k částečnému odplavení kalu. Je vidět asi metr a vlevo od vyvázání se objeví průlezné pokračování. Po jeho překonání je potápěč v malé síňce. Vyvazuje ještě jednou a ukončuje postup. Návrat zpět je proti proudu a musí značně zabrat, aby ho překonal. Na vrcholu duny v 18 metrech šňůra za malou chvilku zapadla do bahna. Při dalším ponoru ji bude potřeba uvázat ke stropu. Voda se dost intenzivně čistí a při metrové viditelnosti se Dan dostává až k trojuhelníkovému otvoru, kde exploraci začal. Vpravo od něj je vidět puklinu, kterou chtěl Dan původně proplout. I teď ale raději překonává krizové místo trojuhelníkem v kontaktu se šňůrou. Bez problému pak postupuje proti proudu až do Jezerního dómu. Ponor trval 35 minut a maximální dosažená hloubka byla 25,5 m. Původní polygon Dan prodloužil o 30 metrů. Směr na Pekelný sifón v Děmenovské jeskyni je velice nadějný. Děmenovský systém je vzdálen od jeskyně Štěfanová pár desítek metrů. Jejich spojením by vznikl víc než 50 km dlouhý jeskynní systém.

Velké poděkování patří Paľovi Herichovi a celé skupiny včetně neohroženého psa, kteří se podíleli na akci. Za Speleoaquanaut Dan Hutňan a Míra Manhart.

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy