Rumunsko, jeskyně Dracoaia

Rumunsko, jeskyně Dracoaia

11.8.2017 vyrážíme v sestavě Karol Kýška a Dan Hutňan do Rumunska, kde slovenští speleologové narazili na konci jeskyně Dracoaia na přítokový a odtokový sifón. Čerpáním dokázali jeho hladinu snížit o metr, ale překonat ho se jim nepodařilo. Cesta do Oradea přes Maďarsko je nekonečná. Na místo dorážíme nad ránem a dáváme si ještě pár hodin spánku vedle auta. Ráno se setkáváme se skupinou pěti Slováků, kteří v Dracoaie pomůžou s transportem potápěčského materiálu. Balíme materiál do šesti batohů a pak šlapeme údolím kolem potoka 2,5 kilometru. Vstup do jeskyně je impozantní. 20 metrů nad údolím je portál o rozměrech 10x8 metrů a pokračuje chodbou se sintrovým dnem. Po 80 metrech naše nadšení opadá. Testovací plazivka, dlouhá jeden metr, nás vede do pukliny stoupající pod úhlem 70 stupňů. Začíná brutál...

Puklina je sice vysoká pár metrů, ale průlezná je jenom v jednom místě. S batohem vážícím 20 kg opravdu chuťovka. Jen díky navrtaným kovovým úchytům se posouváme vzhůru. Vzestupná puklina přechází plynule do ještě brutálnější horizontální části. Následuje 30 metrové slanění, takže je nutno ve stísněných prostorách obléct sedák a tradá dolů. Chvilka oddechu, kdy můžeme po kolenou nebo dokonce vestoje a už je tady brutál na druhou. Několik desítek metrů dlouhá plazivka, kde mám problém se vůbec procpat s jednou rukou vepředu a druhou vzadu. Před sebou každý tlačí batoh. Začínám taky chápat, proč jsou Slováci v gumových atombordelech. Na dně je místy 5 cm vody a fučí tady průvan jako kráva. Po chvilce jsem dokonale promočen a vítr nepříjemně chladí. Čeká nás dalších 30 metrů hluboká šachta a dostáváme se do Kaňonu. Tak honosný název pro pár metrů vysokou a metr širokou puklinu. Je dlouhý kolem 80 metrů. Na jednom konci jezírko přítokového sifonu, na druhém o něco větší sifon odtokový. Průtok je po suchých dnech minimální, takřka nulový.

Chvilku nevěřícně zírám na množství materiálu, který sem pro dva potápěče táhneme. Strojíme se s Karolom a zkouším přítokový sifon. Duny písku mne po třech metrech zastaví. Průlez mezi stropem a dunami je asi 15 cm vysoký. Žádná perspektiva překonat ho bez vytažení sedimentu. Vracím se. Přesouváme se k sifonu odtokovému a Karol do něj naplave. Jezero je prostornější a zvuk bublin po chvilce mizí. Je zřejmé, že stoupají na druhou stranu. Karol se vrací a oznamuje, že sifon je dlouhý asi 15 metrů a na druhé straně pokračuje vodní puklina. Beru další lahev a překonáváme sifon spolu. Odkládáme za ním flašky a pokračujeme necelý metr širokou a 3 metry vysokou chodbou po hrudník ve vodě. Dno pomalu stoupá, postupně přicházíme do suché části. Prostory jsou ale nadále úzké a vysoké do 5 metrů. Stěny jsou pokryté mazlavým bahnem, dno tvoří místy jezírka se štěrkem. Po 80 metrech jsme na místě, kde svisle dolů vedou dvě bahnité propasti s metrovým průměrem. Jsou hluboké cca 5 metrů a dolů je slyšet vodu. Na to už bez lana a lezeckých pomůcek nemáme. Otáčíme a cestou zpět mapujeme. Po překonání sifonu referujeme o objevu a balíme materiál na zpáteční cestu. Čeká nás další brutál trvající dvě hodiny. Několikrát mi hlavou prolítne myšlenka, jestli mám tohle zapotřebí?! Mám! Je to přeci nádherná záležitost...

S Karolom jsme objevili a zmapovali 100 metrů nových prostor. Díky za spolupráci patří slovenským jeskyňářům, pro které je tato jeskyně pohodovou procházkou. Mně teda dala dost zabrat.

Akce se zúčastnili: Martin Gaško, Jozef Psotka, Františka Majerníčková, Peter Imrich, Denis Majoroš, Karol Kýška a Dan Hutňan. 

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy