MEXIKO - expedice jaro 2018

MEXIKO - expedice jaro 2018

Část I.

27. ledna 2018 přilétáme do Cancúnu ve trojici. Karol a Abo ze Speleodiveru(SK) a já. Nemáme žádné velké plány. Chystáme se fotit a v čase volna nakouknout do nějakého objevu.

První dva dny testujeme fototechniku s trapným výsledkem. Blesky to nedávají a pokaždé skončíme bez nich. Car Wash a později Grand Cenot nám proto mnoho radosti neudělali.

Třetí den se proto vypravujeme do jungle hledat cenoty. Naše mitsubishi zvládá terén za Nai Tuchou s vypětím všech sil. Je to holt dvoukolka a ta v jungli nemá co hledat. Tak tak jsme to otočili díky mačetám. Bloudění v místech na jih od cenotu Shaman Ek přineslo setkání s krovinářem, ale žádný nový cenot.

Evidentně potřebujeme den volna. Dáváme barbeque s Danielem ze Švýcarska a jeho skupinou. Dohodli jsme s nimi ponor v Tux Kupaxa na sobotu.

V pátek vyrážíme do Cangrejo. Je to první cenot, který jsme v Mexiku explorovali. V roce 2003 tady členové ČSS – Dan s Radkem, Zdenálem a Honzou objevili první mexický kilometr nových chodeb. Návrat do starých míst není jednoduchý. Před rokem jsme se o podobné retro pokusili v cenotu Joolis a dopadlo to trapně. Postoupili jsme o směšných 15 metrů. Obáváme se něčeho podobného i v Cangrejo. Navíc jsem tento cenot už dvakrát hledal a nenašel. Cesta k němu před pár lety zarostla. Zajíždíme po cestě kam až to jde. Místní jsou doma a přesvědčuje je 50 pesos. Pouští nás až téměř 300 metrů od cenotu. Dál je už jen hustý porost. Nakládáme batohy na záda a rubeme, co to dá. Kličkováním v neprůchozím porostu prodlužujeme cestu na dobrých 500 metrů. Zdaleka nemáme vyhráno i když GPS ukazuje cíl. Nějakou šťastnou náhodou ale nacházíme převis a pod ním i vstup do cenotu Cangrejo – Krab. Ještě jednou se otáčíme pro lahve a pak strojíme k ponoru. Se značnými obavami se zanořím v místech, ke kterým se vážou vzpomínky z před 15 lety.

Snažíme se kontrolovat levé odbočky od vstupu a dostat se tak do prostoru, kde nejsou známé žádné cenoty. Kupodivu je jeskyně velice pěkná a dokonce nacházíme pokračování v požadovaném směru. Vytáčíme celý buben se 160 metry šňůry a končíme u volného pokračování. Zpátky mapujeme. Pěkná akce. Necháváme u cenotu potápěčský materiál a odnášíme jenom lahve. U auta zjišťujeme, že někdo šlohnul GPS z kola auta. Kluci u brány tvrdí, že šel kolem chlap s puškou. Podle mě kecají. Nezbývá než doufat, že zítra u cenotu najdeme vercajk...

Dan

...tady zprávy z jungle končí. Přijdou další? A co na to Jan Tleskač?

...

Na další zprávy z jungle jsme museli počkat dlouhé tři dny, ale naštěstí dorazily a příběh pokračuje...:
...

Pokračování v jungli...

Další den vyrážíme k cenotu Cangrejo s mírnými obavami. Zastavujeme u místních majitelů pozemku. Pohádku o tom, jak šel chlap s puškou zpátky a vrátil nalezenou GPS si vyslechneme s úsměvem. Pak si kupuji svoji pomůcku za 300 pesos od zloděje, co mi ji ukrad. Neber to za ty prachy. Nicméně nám nic neukradli od cenotu, což je pozitivní.

U cenotu jsme si nechali stage se 100 barama. Alespoň o něco prodlouží pobyt pod vodou.

Včera objevený směr se po pár metrech zavírá. Nic nového. Vracíme se několik záměrů zpět a nalézáme pěknou chodbu. Plaveme v ní 80 metrů a také končí. Mapujeme a prohlížíme další možnosti na zítra. Něco vede ze síně před poslední chodbou.

Cestou od cenotu autem potkáváme naše majitele pozemku. Jsou vyfešákovaní a šlapou do města. Bodejť, mají vyděláno. Bereme je na korbu a vykládáme před Chemuiylem.

Další den použijeme opět stage se zbytkem vzduchu z předešlého ponoru. Hlavně se nám nechce tahat tři lahve od cenotu.

Majitelé jsou dnes pryč. Asi budou slavit tři dny. Opět neseme 500 metrů batohy s lahvemi ke Cangrejo a připravujeme se na ponor. Po 200 metrech odkládáme stage a jdeme hledat cestu na východ. Ze síně skutečně vede chodba dobrým směrem. Po chvilce se dokonce větví na několik stran. Držíme se statečně východu a pořad pokračujeme. Jsme v temných chodbách se sporadickou výzdobou. Nejde pořádně nasvěcovat černé zdi. Po 200 metrech nalézáme zvedající se svah končící suchou kavernou bez výstupu na denní světlo. Rozhodujeme se začít mapovat zpět a nechat další průzkum na jindy. Po dvou hodinách v hloubce 12 – 14 metrů se vracíme do Cangrejo. Ještě tady máme dost práce.

I další den věnujeme pokusům proniknout do hlubin xibalby. První pokus v konečných částech jeskyně nám nevychází dle představ. Točíme se dokola a dvakrát narazíme na šňůru z předešlého dne. Dáváme ještě jeden pokus o padesát metrů dál a i když pokračujeme pevnou černou chodbou s výzdobou téměř 100 metrů, končí závalem.

Celkově jsme objevili a zmapovali v Cangrejo 650 metrů. Nadvakrát odnášime od cenotu věci k autu a tradá do Tulumu. Zítra budeme fotit v Nai Tucha.


Dan

Část II. 

22. 3. jsme skončili komerci a zůstáváme s Lemim sami. Ještě se chceme podívat do nějakého cenotu a natáhnout pár nových metrů. Volba padla na Cangrejo. Náš první cenot, ve kterém jsme v Mexiku objevovali. V roce 2003 nám ho ukázal Per Dovnland, tehdejší majitel jediného Dive Centra v Tulumu. Letos jsme v něm už absolvovali 3 ponory s Karolom a Abom. Objevili jsme 600 metrů chodeb, směřujících primárně na jihovýchod. Cesta do neznáma. Není tady znám žádný cenot až na 800 metrů vzdušnou čarou vzdálený Ka-Lag, který je dlouhý 4,5 km a Alex Reato ho před pár lety připojil k našemu Koox Baal. Je to hrozně daleko.

Musíme k cenotu dotáhnout výstroj a lahve. Žadná lábuž to nebude. Čeká nás 500 metrů junglí. Navíc se Mário rozhodl, že bude za ponory vybírat. Na to že nám posledně ukrad GPS je drzej dost. Nadvakrát donášíme k cenotu lahve i výstroj. S Lemim začínáme na 3 lahve. Postupovou necháváme u první perspektivní odbočky a natahujeme včetně jedné slepé chodby 220 metrů na jihozápad. Je to kalivé a ze stropu se sype bordel.

Po ponoru necháváme u cenotu stage, kterou jsme cestou zpět šetřili. Zůstalo v ní 150 barů.


24.3. Tentokrát neseme na ponor jenom 2 lahve. Na včerejší postupovku plaveme ke stejnému místu jako včera. Dál už svižně postupujeme na konec chodby, objevené před sedmi týdny s Karolom a Abom. Před cenotem, ve kterém jsme se vynořili, jsem si pamatoval pravou odbočku. Možná se povede cenot, který končí uzavřenou kavernou, obejít.

Prostory jsou menší ale pouští to. postupně se dostáváme do plochých širokých chodeb, kde je cesta možná všemi směry, ale většinou jen pár metrů. Těžko se dá postupovat generální chodbou. Žádná tady není. Držíme směr na jihovýchod, ale v bludišti ho neustále měníme. Končíme v místě, kde se jeskyně z úplně černé mírně rozsvítila. Také se mění její charakter. Ve dně jsou hluboké rýhy a malé propasti. Končíme v malé síňce bez větší perspektivy pokračovat dál. Asi 80 metrů zpátky se zdá, že je tady větší chodba. Objevili a zmapovali jsme 320 metrů.

Po návratu máme ve stage ještě 100 barů a opět ji necháváme u vody. Bude stačit na přesun k puklině, kterou bychom stejně se 4 lahvemi neproplavali.


25.3.18 Dnes bereme 3 lahve z diving centra. Dvě balíme do batohu a na backplate. Na každého zbývá ještě jedna lahev. Když si pomyslíme, že nás čekají dvě cesty junglí, bez váhání bereme třetí lahev na rameno. Je to pěkná pakárna. Zachytáváme o liany na zemi i ve stromech. Jedovatý chechen (strom), na kterém jsme si při první cestě k cenotu udělali značky, abychom nezabloudili, pouští černou mízu. Už mám od něj vypálenou značku velikosti mexického dolaru na předloktí. Opatrně obcházíme všechny checheny. Teče z nás pot, ale dáváme to. Dlouhý oddech před ponorem a pak už razíme na konec včerejší šňůry. 80 metrů před koncem navazujeme buben a razíme na jihozápad. Dostáváme se do nádherně vyzdobených částí plných krápníků. Jsou však potaženy, stejně jako stěny jeskyně, černým povlakem. Orientace v tomto terénu je obtížná. Nelze dosvítit ani 20 metrů daleko. Světlo je pohlcováno a obrysy jeskyně mizí. Tak alespoň držíme směr jak to jde. Pořád pokračujeme, až do vymotání celého bubnu. Podávám Lemimu další ze včera, kde zbylo asi 200 metrů šňůry. Dostáváme se na limitní spotřebu, ale na bubnu je pořád 50 metrů. Doděláváme ho. Končíme v chodbě s volným pokračováním. Natáhli jsme 560 metrů a máme co dělat, abychom úsek zmapovali. Vynořujeme se s pocitem dobře vykonané práce s tlakem v lahvích na hranici únosnosti.

Jsme 200 metrů vzdušnou čarou od spojení Cangrojo a Koox Baal. Kdyby se to povedlo, tak Koox Baal překročí délku 100 km. No ale nevím, kolik lahví budeme muset zítra táhnout k jeskyni, aby nám to k dalším objevům stačilo.

Za tři dny jsme objevili a zmapovali  1100 metrů nových částí jeskyně Cangrejo.

27.3. 2018 Po dni volna, který jsme si naordinovali, se zase pouštíme do dalších objevů. Jsme cca 200m vzdušnou čarou od Koox Baal. Ráno odjíždíme už v půl deváté. Čeká nás náročný den. Se čtyřmi lahvemi pokus o spojení cenotu Cangrejo s Alexovou "studnou", která je propojena s Koox Baal. Vyzvedáváme láhve v Xibalbe a vyrážíme směr Chemuyil. Po pár kilometrech se ptám Dana: "Máš ten svůj bágl ve kterým nosíš flašky?" "... Kurva...sakra....do prdele.... NEMÁM." Otáčím naší Mitsubishi a vracíme se do hotelu. Bagl pokojně visí na zábradlí, tak ho bereme a vyrážíme zas k našemu cíli.

Proletíme známou cestu až k Rancho Traquilo, na kterém leží cenot Cangrejo. Majitel (mysleli jsme, že to je majitel, ale o tom později) není doma a tak si otevíráme bránu v podobě nataženého ostnatého drátu mezi dvěma sloupy a pokračujeme po zarostlé cestě až na její konec cca 500m od cenotu.

Hned po otevření dveří auta se na nás vrhnou stovky commandos mosquitos. "Dej sem repelent" vykřikne Dan a ve stejném okamžiku zabije 7 jednou ranou. "Jakej repelent?" zeptám se. "Myslíš ten, co je doma na stole???"

Oblékáme se v neobvykle rychlém tempu do kalhot, pevných bot a trik, aby měli zatracení komáři ztíženou práci. I tak než se převlékneme a vezmeme dvě lahve na záda, jsme poštípaní až hrůza.

Známým chodníčkem v jungli letíme jak o závod, abychom se vyhli útočícím komárům, všudepřítomným lijánám a chechenům, kteří na nás nachystali novou jedovatou šťávu. V cenotu shodíme láhve a bez pauzy vyrážíme zpět pro další. Vytvořili jsne nový rekord v transportu lahví k cenotu.

Plán je jasný. Doplavat na konec šňůry a pokračovat dál - až kam to půjde, nebo nenarazíme-li na Alexovu šňůru.

Po úvodním proslovu na hladině ve smyslu "už teď se mi chce čůrat"..."mě taky"...a obvyklém slovu "READY?" se zanořujeme do zakaleného a temného vstupu Cangrejo. Žáby lovící těsně pod hladinou nám zamávají a my už sestupujeme do spodní teplejší vrstvy vody jak do vany.

První zádrhel...neprojdeme se čtyřmi lahvemi přes malou restrikci asi 15 min od vchodu. To nás ale nemůže rozházet. Sundáváme jednu flašku a v pohodě procházíme dál na úkor jedné moji utržené kapsy. Nyní nás čeká pouhých 80 minut plavání na konec šňůry, kterou jsme natáhli předevčírem.

U odbočky necháváme jednu stage se 110 bary, v rychlosti přehazujeme druhou, protáhneme se krápníkovou mříží a svižně kopeme dál. Vzduch v hloubce kolem 14m mizí paradoxně docela rychle a tak u dalšího Téčka odkládáme i druhou stage s cca 100 bary. Ted už zbývá na konec zatím známé jeskyně asi 15 min.

Navazujeme další buben a jdeme klasickým způsobem. Dan vpředu jako zkušenější hledá cestu a já letím za ním a snažím se najít místo na vyvázání a držet v rámci možností šňůru ve směru hlavní chodby. Jde to velmi těžko, protože jeskyně je placatá a rozlehlá a navíc stále černá což znesnadňuje orientaci. Navíc skoro každý bod na který chci vyvázat mi zůstane v ruce. Ale dáváme to a tvrdě držíme směr jih a jihovýchod stále blíž ke Koox Baal!

Vymotáváme první buben. Dan mi podává druhý v rychlosti navazuji a jedeme dál. Jsou tu dlouhé až 100 feetové záměry, tak i druhý buben rychle mizí v temnotě jeskyně.

Blížíme se k limitní třetinové spotřebě plynu v našich bokovkách, ale stále to vede tak jedeme dál. Najednou se terén začíná zvedat. "Cenot" říkám si. Vidím lehce taninovou vodu a nad hlavou kořeny. Dan ukazuje: "čekej" a jde se podívat kam a jak to vede. Čekám a pro jistotu kontrolují tlak v lahvích. Jsme vice než 1,5 km od místa kde jsme se zanořili. Já už bych pomalu otáčel, ale objevuje se Dan a ukazuje nahoru do cenotu. Vynořujeme se v uzavřené kaverně s evidentně zavaleným vchodem a plné kořenů. Rychle kontrolujeme ještě jednou tlak a rozhodujeme se co dál. Pokračujeme!!!

Dan se pokouší obeplavat cenot. Oba doufáme, že jsme na druhé straně deprese kde skončil Alex.

Zaplaváváme do úzké pukliny, která vede kolem uzavřeného cenotu. Po chvilce nalézáme zbytky velmi starých skoro rozpadlých kosti prehistorického zvířete. Nicméně nelze určit druh pro jen velmi malé fragmenty kosti. Puklina se hodně rychle kalí a možnosti na vyvázání jsou mizerne. Dana před sebou nevidím. Najednou se objevuje proti mě a ukazuje, že dál nejdeme a že mám šňůru kousek sbalit a ukončit ji ve větším prostoru před kavernou. Ukazují Danovi ať jde přede mne. Přeci jen si nevidíme ani na ruce a abychom se nabáli musíme si posvítit do masky. V malé síňce se tak tak spolu vyhneme a já balím buben.

Schytám pár pořádných ran do přilby, až mi vždy lupne za krkem, ale už jsme zas v čisté vodě a uvazujeme šňůru na krapas kousek za puklinou. Tlak v lahvích je tam kde by správně být neměl, ale stále se ještě ručička manometru motá kolem stovky. Čeká nás pěkný kus zpět zmapovat. Dan, jak máme domluveno, vyráží vpřed do čisté vody kreslit, aby měl dobrý rozhled a já zapínám lampu na přilbě na nejméně abych šetřil, ale dobře viděl na kompas a hloubkoměr. Mapujeme...

Jde to vcelku rychle i když nás už teď bolí nohy. Raději ani nekoukám na maňas abych se nebál. První stage přichází právě včas. Však už jsme ji oba toužebně vyhlíželi. Dan už je na odbočce a než doměřim, tak má uříznutou šňůru z předchozího dne a udělaný jump. Teď už jen zas víc než hodina plavání ven. Pak už bereme druhou stage stejně jako cestou tam se po sundání jedné láhve protáhneme restrikci a valime do cenotu. V šesti metrech zastavujeme. Dan mi na svém kompu ukazuje dekompresi asi dvacet minut. Ačkoliv můj jede jen na gauge mód říkám si blbost. Tolik??? Nicméně náčelník je náčelnik a tak tiše visim na stropě a vydýchávám dusik. Po chvili se Dan praští rukou do přilby a signalizuje směr ven. Na kompu má totiž nastavený vzduch a my celou dobu dýcháme EAN 32! :-)

Dan uvazuje svůj počítač na šňůru bubínku, aby poslušně dokončil dekompresi a my se s pocitem dobře vykonané práce vynořujeme do smrduté vody cenotu Cangrejo. Cestou nás ještě pozdraví stále ještě lovící žáby, ale my už máme myšlenky jen na chmelový mok, který nás čeká v autě v lednici s ledem.

Odtransportovat na dvakrát láhve 500m džungli je už sranda....

Jsme zvědaví, kde jsme skončili. To ale ukáže až počítač po zadání dat.

Doma nám počítač ukazuje že jsme jen cca 20m od spojení s Koox Baal. Jen takový kousek!! Dáváme si tequilu na dobrý výkon a jdeme do kanafasu. Máme toho dnes plné zuby. Ráno rozhodneme co dál.

Dnes objeveno a zmapováno 357m.

28.3.2018 Ráno se budíme zbití jak psi a po dlouhé debatě rozhodujeme, že pokračování ve včerejší dálkoplavbě by bylo jen tahání čerta za ocas. Ani jednomu z nás se nechce brát další láhve navíc k cenotu. Bereme tedy "jen" každý tři a vyrážíme. Tentokrát bez vrácení. Výjimečné máme vše. Zkusíme ještě jednu odbočku kousek blíž než jsme poprvé včera uhýbali ve směru na Koox Baal.

Když jsme přijeli k pozemku a projeli otevřenou bránou z ostnatého drátu, vyhrnul se proti nám skutečný majitel. Vůbec se netvářil přátelsky a měl tři jména což působilo důležitě. Ten chlapec co nás obíral před tím o peníze a ještě před tím ukradl GPS a pak nám ji prodal zpět byl asi někdo, kdo pro majitele jen pracoval. Asi...

Náčelník se však ukázal jako velký diplomat a plynou mayštino-španělsko-anglicko-italštinou se s ním domluvil a majitel nás pouští dál. Ani peníze, ani cigarety nechtěl. Asi byl bohatý a nebo hrdý majitel.
Nebudu podrobně popisovat opakované útoky commandos mosquitos, ani nelehkou cestu džunglí k cenotu. Vše proběhlo v poklidu a rychlém tempu Danovi vlastním.

Zanořujeme se za obvyklého rituálu. Proplaváváme bez sundání lahve restrikcí a stage odkládáme u předem domluveného místa. Navazuji buben na bod a jedeme zas na jih. Máme dnes jen jeden úkol tak to nebude tak dlouhé. Taková oddechovka. Vymotáváme část bubnu v místě, kde to nevypadá na nějaké další perspektivní pokračování. Mapujeme zpět a asi v půlce znovu odskakujeme trochu na východ. Chodba se malinko stačí zpět. Dochází šňůra na bubnu zrovna ve chvíli kdy narazíme na naší lajnu z předešlého dne. Nejsme si úplně jistí kde přesně jsme a tak na šňůře kterou jsme viděli nechává Dan cookies a ukoncujeme novou lajnu jumpem bez označení. To až příště...

Zpět mapujeme zbytek. U křižovatky se stagemi ještě jdeme zkontrolovat druhý směr, ale ten taky po pár desítkách metrů končí. Cestou ven ještě upravujeme některá T-čka na jumpy. Zbytek už probíhá v poklidu.

Pomalu se protentokrát loučíme s cenotem Cangrejo, který nás v mnohém překvapil. Nadvakrát odnášíme věci z cenotu k autu. Sbalili jsme i šňůry na prádlo, posbírali lahve od pití, aby cenot zůstal netknutý a čistý jak má být. Ještě poslední pozdrav Perun směrem k cenotu a odjíždíme. Loučíme se i s teď  již usměvavým majitelem pozemku a s jeho svolením, že příště můžeme přijít zas.

Cestou zpět zastavujeme ještě u mayské studny odkud exploroval Alex. Je to ale hardcore vstup se slaněním asi 10m vertikální puklinou. Poslední fotky, poslední poštípání od komárů a jedeme se najíst a napít do La Palapa v Chemuiylu...

Dnes objeveno a zmapováno 287m...

Za 5 dní jsme objevili a zmapovali 1744m.
Celkově tedy letos objeveno a zmapováno včetně slovenské sekce 2394m.



Dan a Lemi

...

 

Hlídač jungle má přezdívku Dan a Karol. Z fotky je patrný Karolův velmi zodpovědný přístup k junglovému outfitu...Karol Kýška ve svém oblíbeném prostředíMexické MetroLemi demonstruje jak má vypadat správný jeskyňář - musí mít spoustu lahví a hlavně vousy, aby bylo patrné, jak byl v jeskyni dlouho......a taky velké baťohy...které pojmou hromady sušeného prádla.Dan ve StromovceAlexova díraSkutečný majitel pozemku se třemi jmény Oba odvážní explorátoři Lemi a Dan po dobře vykonané práci se zjevně nebojí už ani hadů ani komárů

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.
News.

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy