Koktejl

Koktejl

Obrovský morál záchranáře

Ptal se David Skoumal

David Skoumal: "Chtěl bych představit široké potápěčské veřejnosti Dana Hutňana, který je další opravdovou osobností jeskynního potápění v Československu. Zasvěceným z řad jeskynních a technických potápěčů tohoto představování není třeba, Danovo jméno mluví samo za sebe.

Po letech, kdy se známe z různých společných akcí a společného absolvování jednoho z prvních instruktorských kurzů IANTD, jsem rád, že další představovanou osobností je právě Dan.

Kdy a kde jsi začal svou potápěčskou a jeskyňářskou kariéru?"

První jeskyňářské pokusy jsem absolvoval v kanalizačním systému východoslovenského městečka Bardějov ve třinácti letech. V roce 1989 jsem se setkal na fakultě v Prešově se Zdenkem Hochmuthem, jedním z nejaktivnějších jeskyňářů a jeskynních potápěčů na Slovensku. Absolvoval jsem s ním cvičný ponor na Morském oku ve Vihorlatu. Můj druhý ponor byl za pátý sifon jeskynního systému Skalistý potok. Třetí za desátý sifon a při pátém ponoru jsem již pracoval se Zdenkem a Viktorem Ďurčekem za sedmnáctým sifonem při překonávaní vertikálních stupňů 200 m nad úrovní potoka.

I když to vypadá na rychlokvašku, překonávání sifonů Skalistého potoka je spíš o psychice než o potápěčských kvalitách. Základy získané od Zdenka Hochmuta mi později pomohl rozvinout Jirka Hovorka.

Jak jsi sbíral další zkušenosti?

V 80. létech se jeskynní potápění vyvíjelo u nás pouze v několika skupinách jeskynního potápění – v Česku to byly Geospeleos Kladno, Speleoaquanaut Praha, Labyrint Brno a Hranický kras Olomouc. Situace na Slovensku nebyla o nic lepší. Pár informací ze světa bylo získáno na mezinárodním táboře jeskynního potápění, a něco ­přivezl ze světa František Piškula, který se stal členem UIS – mezinárodní speleopotápěčské komise.

Na Skalistém potoce jsme spolu se Zdenkem Hochmutem strávili stovky hodin. Zpočátku v mokrém obleku, sešitém asi z 20 „dřevoprenových“ kousků, láhve 2 x 6 l na 300 barů, neo­prenové ponožky a najády, rukavice bez prstů, protože ty vydržely 2–3 akce. Po proplavání 24 sifonů jsme se převlékali do podoveralů, přenesených v kanystru. Navrch přišel rozpadající se protichemický oblek. Po dvou a půl hodině potápění následovalo 300 výškových metrů lezení proti tekoucímu potoku, a pak další potápění v horních patrech jeskyně. Výborná škola lezení, potápění v nulové viditelnosti, improvizace. Nebylo snad ponoru, při kterém by se nemusely řešit drobné problémy: roztržený neopren, ztracená ploutev, ohnutá slaňovací brzda. Akce na Skalistém potoce byly dlouhé 12–20 hodin. Při návratu jsme v delších sifonech usínali. Odpotápěli jsme spoustu hodin i v dalších slovenských jeskyních včetně Starého hradu a Demänovských jeskyní. V roce 1993 ale přišlo moje přesídlení do Čech a dojíždění na Slovensko bylo sporadické.

Je vidět, že vývoj technologií v jeskynním potápění se vyvíjel velmi individuálně a to, co jste řešili na Skalistém potoce, je věc naprosto nepředstavitelná např. pro celou komunitu floridských jeskynních potápěčů. Náročnost tzv. „sump“ jeskynního potápění − což je volně přeloženo potápění v zatopených jeskyních spojené s překonáváním suchých prostor, kde hrozí velké riziko poranění, pádu, často s nutností vertikální techniky, překonávání aktivního vodního toku atd., nutí potápěče používat zcela odlišnou potápěčskou techniku, kombinovanou s klasickou speleologickou. To je jedna z tvých životních kapitol. Nicméně už nejméně 15 let je na tebe spolehnutí jako na člověka, který je schopen přispěchat jinému v nouzi, i když to někdy bývá se smutným koncem Stal se z tebe jeden z hlavních potápěčů − záchranářů České a Slovenské speleologické záchranné služby

16. 1. 1994 se z ponoru v jeskyni Teplica u Tisovce nevrátil jeskynní potápěč Miroslav Nešvera. Byl jsem povolán Slovenskou záchrannou speleologickou službou. Míra byl nalezen mrtev o dva dny později. Na akci jsme spolu s Vaškem Jansou Mírovo tělo, zaklíněné v puklině, nejdřív uvolnili a pak spolu s Jirkou Hovorkou transportovali sifony až do suché části jeskyně. Akce pro mne znamenala začátek spolupráce s Českou speleologickou záchrannou službou. Stal jsem se jejím členem na dalších deset let. Začala také spolupráce s Jirkou Hovorkou, Standou Bílkem a skupinou Speleoaquanaut, které jsem se stal v roce 1998 předsedou.

3. 9. 1995 jsem se zúčastnil záchranné akce v jeskyni Lopač v Moravském krasu. Honza Šimeček, pokoušející se najít cestu ponorným potokem, se nevrátil z potápěčské akce. Jeho tělo jsem nalezl asi 70 m od vstupu do sifonu po překonání nepříjemných bahenních plazivek. Honza už bohužel nejevil známky života. Vzhledem k extrémním plazivkám a nereálnosti vytáhnout tělo původní cestou, jsme spolu s Martinem Hotou při dalších ponorech dopravili k tělu radiomaják. K vyzdvižení Honzova těla se musela následně vyrazit 30metrová vertikální šachta z povrchu.

Myslím, že každý potápěč si je schopen představit, jak je náročná záchranná akce a jak depresivní je vytažení těla mrtvého kamaráda. Nicméně zásah v náročné jeskyni, kde ukončil život někdo jiný, třeba pro extrémní podmínky, které mohly vést k rozvoji panické reakce atd., vyžaduje OBROVSKÝ MORÁL záchranáře. Jako lékař a profesionální záchranář Hlavní báňské záchranné stanice Ostrava vím, o čem mluvím, takže na tomto místě bych ti rád vyjádřil svůj obdiv a úctu. Co dalšího zajímavého přinesl čas?

V dalších letech jsem se podílel na objevování v sardinských jeskyních Carcaragone, Bue Marino, Cala Luna. Na Slovensku jsme postupně překonávali další sifony v přímém směru Skalistého potoka i v horních patrech jeskyně. Potápěli jsme se v Gombasecké jeskyni, v jeskyni Zugó, Brestovské, v jeskyni Hlboká, objevili jsme stovky metrů v jeskyni Zlomísk v Jánské dolině. Absolvoval jsem první objevné ponory v Amatérské jeskyni, v Rudickém propadání i v jeskyni Stovka.

Je vidět obrovský záběr tvé explorační činnosti v 90. létech minulého století. A kdy jsi zahájil svou profesionální instruktorskou činnost? Společně jsme se trápili na jednom z prvních instruktorských kurzů IANTD společně se Silvou Pěkníkem v roce 1998.

Asi v roce 1997 jsem absolvoval instruktorský kurz CMAS I 2, později instruktorský kurz IANTD, TDI a SDI, věnuji se profesionálně potápění. Nejdřív v Korálu a od roku 2000 ve vlastní firmě Orca.

A co další záchranné akce po roce 2000? Vím moc dobře, že bez nasazení tebe, Honzy Sirotka a dalších zkušených jeskynních potápěčů by nedopadly tak dobře.

26. 1. 2002 jsme se podíleli na záchranné akci v jeskyni Rákóczi Barlang v Maďarsku, kde v puklině uvízl potápěč. Živého se ho podařilo vyprostit po třech dnech prokopáním přístupové chodby. Celá akce byla obrovskou záchrannou akcí s mezinárodní účastí. Na místě jsme my, potápěči, zajišťovali vodní cestou spojení s postiženým, transportovali tekutiny, jídlo, termoizolační prostředky.

Poslední záchranná akce, které jsem se zúčastnil, proběhla ve slovenské jeskyni Zugó. 14. 8. 2008 jsme se přesunuli na Slovensko a podíleli se s Honzou Sirotkem, Radkem Husákem a dalšími na vytažení dvou speleopotápěčů, kteří proplavali úzkou plazivkou a po proniknutí do suchých částí jeskyně za sifonem museli z důvodu nedostatku vzduchu v potápěčském přístroji počkat na příchod záchranářů. Jirka Mathé i Aleš Procházka byli nakonec v našem doprovodu šťastně vyvedeni na povrch.

Stojíš za náročným projektem průzkumu zatopených jeskynních systémů v zahraničí – projekt Xibalba na Yucatánu v Mexicu a opětovný průzkum Grotta del Bue Marino na Sardinii. Rozsah těchto projektů lze srovnat snad jen s průzkumem zatopených jeskyní na Kubě skupinou Hranický kras Olomouc pod vedením Luboše Benýška a Mirka Lukáše v 80. létech minulého století.

V roce 2002 se rozhodujeme spolu se Zdeňkem Motyčkou, Radkem Husákem a Honzou Sirotkem pro účast na speleologickém kongresu v Mexiku. Chceme tam prezentovat výsledky práce na Moravě a Slovensku a zároveň posoudit možnosti našich aktivit v cenotech Yucatánu. Zdenálovy kontakty z předešlé akce nám posloužily jako vstupenka do mexického dobrodružství. Spolu s Marianem Fuentes Silva z Mexické univerzity podnikáme první ponory v zatopených jeskyních. Objevujeme kilometr chodeb v oblasti vesnice Chemuyil. Jako jedni z prvních tady realizujeme kompletní mapování objevených prostor. Navazujeme spolupráci s místními obyvateli i kapacitami speleopotápěčské komunity. Stáváme se součástí odhalování tajemství Xibalby. V průběhu dalších šesti expedic objevujeme a mapujeme více než 40 km podzemních prostor. Získáváme povolení pro práci ve sledované oblasti od správy majitelů pozemků. Točíme film Skryté světy Yucatánu a fotky Radka Husáka patří k nejlepším svého druhu vůbec. V roce 2005 objevujeme kostru mastodonta a v roce 2008 nejzachovalejší kosterní pozůstatky prehistorického lenochoda. Film o nálezu kostry jsme natočili na jaře, jeho premiéra se blíží.

Myslím, že na tomto místě bych rád vyzdvihl dlouhodobou a systematickou explorační činnost, které patří čelní místo v průzkumech nejrozsáhlejší krasové oblasti na světě. Vaše objevy zaujímají již dvě místa v první desítce nejdelších jeskynních systémů. Na tomto místě bych chtěl jen ukázat statistiku z oficiálních stránek Quintana Roo Speleological Survey:

A to už jsem neuváděl ty „malé úspěchy“ jako Sistema Zebra, Cenote Chun Che Chen atd. Poslední roky jsou spojeny s další systematickou explorační činností na Sardinii − v oblasti Golfo di Orosei. Sardinie, tak jako Francie, má významné světové oblasti zatopeného krasu. První informace dostal Jirka Hovorka na přednášce Jochena Hasenmayera, s jehož strunou v jeskyni jsme se na Sardinii setkali asi všichni.

Od roku 1987 se na objevování v jeskynních systémech na Sardinii podíleli čeští (Speleoaquanaut, Geospeleos) a moravští (Hranický kras, Labyrint) speleologové. Navázali tady na práci Jochena Hasenmayera a Francouzů Le Guyena a Peneza. Vytvořili na Sardinii tak dobré renomé české a moravské speleopotápěčské škole, že jejich jména snad budou vytesána vedle 6000 let starých obrazců, nalezených v portálu jeskyně Bue Marino. Dělám si srandu, ale určitě by si to Slezák, Benýšek, Hovorka a další zasloužili. V roce 1997 jsem se poprvé podíval na Sardinii i já. Starou volhou jsme se Standou Bílkem, Martinem Hotou a Petrem Nakládalem zamířili z Čech přímo do těžce přístupné jeskyně Carcaragone. Před lety objevený sifon „Sezame otevři se“ byl tím nejhnusnějším jezírkem, které jsem do té doby poznal. Metan, vznikající z anorganických i organických zbytků, splavených do jeskyně při povodních, bublal v kaluži, ke které bylo nutno se doplazit po kolenou. V sifonu jsme překonali hloubku 40 m a dostali se do větších prostor s čistější vodou. Bohužel se v dalších letech vstup do sifonu ztratil pod nánosy bahna a nikdo už neobjeví další pokračování. Po roce 2000 jsem začal organizovat výpravy na Sardinii sám se skupinou mladých členů Speleoaquanautu i se zkušenými speleopotápěči z Čech, Moravy a Slovenska. V průběhu několika expedic jsme objevili další pokračování v obou dosud známých větvích systému Bue Marino, a to severní a jižní. Podařilo se nám objevit i střední větev Ramo Mezzo a zhotovili jsme mapu všech tří větví 20 kilometrů dlouhé jeskyně. Podíleli jsme se na nových objevech v jeskyni Su Molente a Cala Luna. Svoje stopy tady zanechali Honza Žilina, Radek Husák, Mišo Megela, Míra Manhart, Jirka Čermák, Martin Honeš a další. Naše spolupráce s místními skupinami vyvrcholí podepsáním smlouvy s Italskou speleologickou společností o účasti českých speleopotápěčů na exploracích.

Co říci závěrem k tomu, s jakou skromností líčíš dosažené úspěchy, které zcela jistě překračují obzory většiny potápěčů. Co se týče jeskynních objevů, nelze srovnávat s nikým široko daleko i mimo naši republiku. Na tomto místě bych ti popřál ještě hodně bezpečných ponorů, ne­opakovatelných zážitků a pocitu, že ty sám jsi velkou měrou přispěl k objevování dosud nepoznaného skrytého světa, a to nejen na Yucatánu.



PaedDr. Daniel Hutňan
Narozen 5. 11. 1959
Kvalifikace: IANTD Technical Cave Diving Instructor, Instruktor jeskynního potápění České speleologické společnosti, CMAS I **, Instruktor TDI/SDI
Povolání: dříve odborný asistent na katedře tělesné výchovy (atletika, gymnastika, plavání), nyní profesionální potápěčský instruktor
Rodina: Tolerantní manželka Zuzana, která trpí veškeré výjezdy a dlouhodobé expedice. Syn Martin, který se již také podílí významnou měrou na jeskynních objevech. Dcera Anna, která má ohromnou zásluhu na zpracování významných map Bue Marino a mexických cenotů.

Vyšlo: 10.8.2010
http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6835%3Aobrovsky-moral-zachranae&Itemid=42

 


Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy