Font Estramar, Francie

Font Estramar, Francie

Náš externí spolupracovník a reportér Hog Špalek nám posílá zajímavou dubnovou reportáž z dovolené ve francouzských luzích...:

V departementu Lot začínalo být po deštích lepší počasí, ale některé tamní jeskyně byly pořád nepotápitelné. Proto jsme se s buddym, Frankem, žijícím v Irsku, rozhodli nejdříve navštívit „Estramar“ na úpatí Pyrenejí, a co by kamenem dohodil i u moře. Upozornění, že jeskyně leží na soukromém pozemku a platí tam zákaz potápění, jsme nebrali na lehkou váhu, a naordinovali si rovnou 6 ponorů během 6 dnů.

Cesta z Prahy byla ve Frankovo A6 relativně pohodlná i když s volantem vpravo. Google mluvil o 1400 km. Po cestě říkal, že jedeme po „nejrychlejších trasách“, a tak jsme po 1600 km dorazili na místo. To, co nás naštvalo, bylo mýtné, které stálo téměř 70 Eur. Proto slibujeme, že už nikdy nebudeme nadávat na ceny ročních známek v jiných evropských zemích, protože tady jsme to zaplatili za den.

Jeskyně Font Estramar leží hned u dálnice a parkovat se dá asi 70 metrů od ní, i když tam samozřejmě není hned přímo sjezd, a z dálnice věci nosit nebudete. Všude jsou značení a nápisy, že se na místě koupat nesmí a podle jaké městské vyhlášky. Potápět je také zakázáno, protože se jedná přeci o soukromý pozemek. Nápisy jsou pouze ve francouzštině. Ve vodě jsme strávili téměř 16 hodin a s přípravami výstroje to bylo mnohem déle. Mimo místní mládeže, pejskářů, milenců a několika málo potápěčů jsme se tu s nikým ale nepotkali. Nejkouzelnější byl Belgičan, co se nám pochlubil, že zrovna se svým otcem absolvoval svůj 1. jeskynní ponor. Celkem to byl jeho 81. ponor v kariéře. Upřímnou soustrast, mon ami.

Jak víme od místních, před podjezdem dálnice, na jehož druhém konci se potápěči strojí, zastavuje někdy „la žandarmerý“ kamióny. Potápěčů si četníci prý nevšímají, i když někdy přijdou prohodit pár slov, a pak se zase vrátí k práci. Poslední den jsme je tam nakonec potkali i my. Chvilku jsme váhali, zda jen neprojet kolem nich a nevrátit se později. Frank váhal déle, než já a tak sprostými slovy nešetřil, když jsem k nim začal odbočovat. Ponor proběhl bez problémů.

Zmapovaná část jeskyně má zhruba 2900 metrů a nejhlubší místo zatím 262 metrů. Teplota vody se pohybuje celoročně kolem 18°C. Vstup do jeskyně vede přes jezírko a začíná komínem, který padá asi do 16 metrů. Cesta pokračuje proti středně silnému proudu užším tmavým tunelem, který se následně rozšiřuje a sem-tam znovu zmenšuje. Jeskyně je celá spíše tmavší a hloubka se většinou pohybuje mezi 35 a 45 metry. Šňůry jsou většinou slušně tažené, i když místy zdvojené. My se nejdřív rozpotápěli na EAN32 (2x18 + S80). Potom přibyl kyslík v S40 a následně druhá bottom-stage (S80). Ale to už „dvaatřícu“ nahradil EAN28. Jelikož nás plyny i tak vyšly na téměř 330 Eur, byl trimix a hloubky pod 40 metrů oželeny. Měli jsme s sebou i skútry, ale ty jsme dovnitř jeskyně nakonec nebrali. Slabší viditelnost (5-7 metrů, jen místy až 12m) a úzké tmavé prostory nás odradily. Jeskyni jsme si přijeli prohlédnout a užít, ne překonávat vzdálenostní rekordy a rozmlátit si kebule.

K přenocování jsme zvolili pronájem vily ve městečku Torreilles. Přesněji se jednalo o dům, který byl rozdělen na čtyři stejně velké a uspořádané části. Každá s vlastním vchodem i parkovištěm a zahrádkou. A to v oploceném areálu, kde takových vil bylo mnoho. Takže o výstroj v autě jsme si starosti dělat nemuseli.

Asi je to normální u takovéhoto typu pronájmu, ale postele byly bez povlečení (příplatek 16 Eur za osobu a pobyt). Z „free wi-fi“ uvedené na www.booking.com se vyklubala wifina placená, a pak tu bylo ještě naúčtování spotřebované elektřiny na konci pobytu. Samozřejmě ani nikdo neuklízel. Odpad jsme vozili do plnírny, protože jsme o popelnici v areálu nezavadili. To, že jsme museli před odjezdem vilu sami vypucovat nebo za úklid zaplatit 70-80 Eur byla už jen třešnička na dortu.

Jeden z problémů, které jsme řešili, bylo plnění plynů. Při rešerších před odjezdem jsme narazili na jednoho z „místních“, Dennisse Kozlovse pocházejícího z jedné z postsovětských republik (www.diveresort.ru). Ten nám podal základní informace o místě. To bylo příjemné. Jakmile jsme ho však střetli osobně, bylo to i naposledy. Snažil se nám vnutit a prodat průvodcování po jeskyni. V podstatě začal hovořit o tom, co zítra spolu uděláme za ponor, a byl navíc dosti neodbytný. Chtěl s námi proskútrovat 1500 metrů jeskyně. Takže jsme si s Frankem nakonec museli zahrát na hodného a zlého policajta, tedy potápěče. Já byl samozřejmě ten zlý, a tak z našich životů jeho zbytečná existence zmizela. Z „jeho“ plnírny se nakonec vyklubala plnírna úplně někoho jiného, a tak jsme obešli nepotřebného prostředníka. Španěl Enric (Enric Plongeur na Facebooku, www.wreckdiver.fr) má obchůdek se specializovanou potápěčskou výstrojí (DIR) a plnírnou v průmyslové zástavbě obce Rivesaltes jen několik málo minut od jeskyně a náhodou po cestě k naší vilce. Plní veškeré směsi. Je potápěčem i gas blenderem GUE a hovoří velice dobře anglicky.

Co se stavu jeskyně týče, je možné se přihlásit do facebookové skupiny „Font Estramar Cave Condition“. Ta je z nějakého důvodu soukromá. Ale Frank tam jakéhokoli zájemce rád doporučí a přihlásí. Stačí se ozvat. Já s facebookem nekamarádím.

Jeskyně se nám moc líbila. Hlavně užší „Galerie Chaude“, která je o stupínek teplejší než zbytek jeskyně. Odtud její název (chaude = teplá). Z přiložené 3D mapy to vypadá, že tam na větší hloubku než 36 metrů nenarazíte. Ale není tomu tak. Klesá až do 46 metrů. Navíc není lehké jump do galerie najít. Povedlo se až napotřetí a až po radě od Enrica. Proto lze při plánování ponorů doporučit k použití mapu starší, která je zde také přiložena.

Po 7 nocích ve vilce areálu „Le Mas de Torreilles“ jsme sbalili povlečení a ovladač od TV a šli je odevzdat na recepci. Slečna šla zkontrolovat vilu, zda jsme vše uklidili a nic nepoškodili, i když nám ji nikdo na začátku pobytu nepředával. Poté nás ještě zkasírovala o 20 EUR za necelý 1kW spotřebované elektřiny a huráááá skútrovat a fotit do téměř 370 km vzdáleného Lotu. Ten mnozí z vás znají, a proto si o něm nemusíme psát.


Špalek


Pozn.: nejezděte se potápět v A6, pokud už to není vrak. Dvojče 2x18 ho totiž k vraku přiblíží ;)

Vchod do jeskyně je pod bílými cedulemi pod prasklinou ve skále.foto (c) Frank Griga 2017Pohled od skály k dálnici a kousek za nimi Středozemní moře.foto (c) Frank Griga 2017Troška zábavy po ukončení dekomprese.foto (c) Frank Griga 2017

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy