Expedice Xibalba 2016, Mexiko - I., II. a III.

Expedice Xibalba 2016, Mexiko - I., II. a III.

Akce Xibalba 2016 z Mexických cenotů je rozdělena na 3 etapy (žlutá, azurová, fialová). V první skupině převládají slovenští jeskyňáři s polským kolegou v druhé spolupracuje Morava a poslední třetí je záležitost čistě české základny Speleoaquanautu. Kosmopolitní akci popisuje podrobně následující reportáž:


Letošní první část expedice Xibalba 2016 se zaměřila na pokračování práce v tzv. „slovenských“ cenotech vzdálených 3km vzdušnou čarou od systému Koox Baal.

První explorace v nich proběhly v roce 2014. Potápěči v té době museli nosit materiál k cenotu dlouhých pět kilometrů. S pomocí Bila Phillipse se nám podařilo kontaktovat majitele pozemku ve zkoumané oblasti a v roce 2015 jsme se na místo už vozili autem. Vzhledem k tomu, že všechny cenoty nalezené blízko cesty jsme tehdy prozkoumali, nezbylo nám letos nic jiného, než naložit opět těžké lahve na záda a začít explorovat v cenotech vzdálených od auta až 500 metrů vzdušnou čarou.

Zaměřili jsme se na tři vstupy do podzemí: Look Hol, Nah Baak a nově nalezená Mariposa. Šest potápěčů v průběhu devíti dnů rozšířilo známé prostory o pět kilometrů nových chodeb. Suchá část výpravy tvrdě pracovala v džungli při vyhledávání nových lokalit. Výsledkem je objevení šesti nových, ještě neprobádaných cenotů a zmapování cca 200metrů suchých částí.

Na I. části expedice se za Speleoaquanaut  zúčastnili: Dan Hutňan, Míra Manhart, Rafal Krzewinski
za Speleodiver (SK): Karol a Barbora Kýškovi, Palo Malík, Martin Vrábel
a za Čachtickou skupinu (SK): Lukáš Kubičina s pomocníkem Martinem.

Dan + Míra

...

 
Nahlédnout pod poklici expedice nám umožňuje Mírova reportáž "den po dni":

21.1.2016

První den po přistání na letišti Cancún. U Robbieho vyzvedáváme 6 lahví a všichni kromě Rafy a Míry se jedeme rozpotápět do Carwashe. První pokusy po zanoření vypadají dost trapně. Dan půjčuje olova od Jeffa a Gosi aby to trošku vypadalo. Ještě trochu buzerace od Dana a oba slovenští kolegové Palo s Abom konečně visí ve trimu. Míra a Rafa mezitím dovážejí z Cancúnu zapomenutý batoh z půjčovny.

Všichni jsme natěšeni na zítřejší explorace. Dan a Karol vyrazili ještě do Akumalu za Jacobem zjistit možnost dostat se k cenotům objeveným před rokem. Krátká  zastávka u Billa Philipse je nakonec zachránila před nutností strávit 2 hodiny v autě. Bill se spojil telefonem s Jorgem a dohodl setkaní u Jacoba na zítra ráno v devět.

22.1.

První den explorace ve "slovenských" jeskyních v Akumalu.  Díky Billovi se s Jacobem a Jorgem potkáváme v 9 hodin u něho doma v Akumalu a kolem 10 vyrážíme do džungle.

Míra a Rafal potápějí v cenotu Paachil Nah - vyrazili na lajnu o které Dan tvrdil že "to tam vede". Vzhledem k tomu, že ještě před ponorem Míra přichází o dvě masky, nezbyde mu nic jiného, než si užít potápění v záložní Rafalově masce, která má minus dvě dioptrie. Prý to pod vodou není tak úplně špatné jak na hladině :-) Po proplavání na konec Danovy šňůry před námi stěna a nic víc. Vrátili se bez nataženého metru.

Karol a Palo potápí v Nauatilostotl. Pokusí se spojit tenhle cenot s cenotem Paachil Nah. Natáhli 3 šňůry a v poslední, která vypadá nejlépe, jim došla šňůra na bubnu.

Dan a Abo začali potápět v Luuk Hol (Bahňák). Pokračovali na šňůře natažené před rokem. Postoupili 200m a zmapovali 312m.

Lukáš s Martinem vyrazili hledat cenoty Nah Baag, Nah Soots a Styx. Po dvou hodinách bloudění s mačetama v džungli je našli a taky našli nový cenot, který  jsme nazvali Mariposa.


Ochutnávka z prvních letošních objevů v Luuk Hol:




23.1.

Opět vyrážíme v 8:15 vyměnit auto za větší. Mexická půjčovna klasicky nepřipravila auto, které bylo původně objednáno a Rafa vystupující pod jménem Manhart každých několik hodin buzeruje půjčovnu na letišti. Buď dostanou osypky nebo to auto bude. Dnes ráno se konečně půjčovna ozvala. Dan, Míra a Rafa jedou pro většího Wranglera. V půjčovně nikdo není a až další naštvaný telefonát Rafy vyprovokoval půjčovnu k aktivitě. Dostáváme většího Wranglera. Naštěstí v podstatně lepším stavu než předešlý. Konečně se v džungli nepohybujeme předskoky vpřed, ale plynulou jízdou.

Úkoly jsou jasné. Dan, Abo, Míra a Rafa půjdou do Luuk Hol (Bahňák) a ověří další možnosti explorace. Karol s Palom se suchou dvojici (Lukáš a Martin) vyrazí do nově objevené Mariposy (Motýlek).

Dan s Abem bojují o propojení začátku jeskyně a větve směřující na jih. Po několika neúspěšných pokusech jsou u šňůry spojeni. Bohužel další cesta na jih je uzavřena. Propojka je dlouhá 61m.

Mira a Rafa zkouší možnosti na sever. Na dvou místech se jim daří objevit 220m pěkných chodeb s několika možnostmi dalšího pokračovaní.

Karol a Palo s očima navrch hlavy pronikají krásnými prostory Mariposy. Objevuji 290m a další cesta je otevřená. Lukáš a Martin mezitím mapují suché části jeskyně Mariposa. Ty jsou dlouhé 54m.

Cestou k autu se povedlo skupině z Luuk Hol zabloudit a při té příležitosti objevili další 3 cenoty z kterých jeden vypadá velice nadějně!

Ve 3 hodiny vyrážíme z džungle do Tulumu na placaté kuře. Celková dnešní bilance je 620m nově objevených a zmapovaných chodeb.

24.1.

Opět vyrážíme na rozpracovaná místa v jeskyních Bahňák a Motýlek. Do Bahňáku jde Míra, Rafa, Dan a Abo. Celá čtveřice se po sto metrech zastavuje v pěkně vyzdobené síni a provedou filmařský pokus, který ukončí padající kal asi po 5 minutách. První dvojice se přesouvá na konec včera objevených míst a zkouší postoupit na sever. Cesta je zavřená. Vracejí se asi 80 metrů zpátky a odbočkou postupují 110m. Cestou zpátky mapují a kontrolují další možnosti odboček. Po vynoření se dvojice přesouvá do jednoho z cenotů, který byl včera objeven. Rafa se zanořuje a zjišťuje, že je to jen jedna velká síň o rozměru cca 15 x 10 metrů, která ale nemá další pokračování.

Dan s Abem mají za úkol hledat možnosti východním směrem. Zkouší tří nadějné chodby, ale všechny se na konci zavírají. Dohromady natáhli a zmapovali 160m chodeb.

V Motýlku objevují další metry Karol s Palem. Jejich jojo-ponor přerušovaný výstupy v malých hloubkách až na hladinu končí perforací Karolova ušního bubínku. Ale i tak tu bylo objeveno několik dalších metrů.

Suchá dvojice (Lukáš a Martin) zapomněla u Dana GPS a tak tři nově nalezené cenoty budou muset najít znovu...

25.1.

Dneska potápíme v novém cenotu Nah Baak (Dům kostí). Vloni tu Dan natáhl dvě paralelní lajny a u nich našel kosti. Od toho se pak odvodil název jeskyně. Dan s Abem mají za úkol natočit loni objevené kosti a pak explorovat na východ. První lajnou se připojují na šňůru Míry a Rafy a na druhý pokus nachází cestu dál. Dohromady natáhli 329metrů a budou tu ještě pokračovat.

Míra s Rafou zkouší odbočky na západ. Po několika pokusech nacházejí  hlavní směr a snad i ten správný. Natáhli 295metrů.

Celá vstupní část jeskyně se po pár metrech rozšíří a je spojena jen velkými sloupy, kde není vůbec jednoduché určit pokračování. Je tu i malá hloubka a několik hladin k vynoření, ale bez denního světla.
Suchá část výpravy je pro dnešek rozšířená o Barču, Lenku a Pala. Zkoušejí najít po džungli nové cenoty. Včera našli tři, dneska je zmapovali a zaměřili pomocí GPS. Nové se nepodařilo najít.

Pro dnešek objeveno 624metrů.


Video z nálezu kostiček v Nah Baak:





26.1.

Pátý den potápění v cenotech přináší opět nové objevy. Karolovo ucho zkolabovalo a tak se skupina suchých jeskyňářů ve složení Lukáš, Martin, Barbora, Lenka, Viktor, Palo a Karol vydává do neznámých částí džungle objevit nové vstupy do podzemí. Po třech hodinách sekání husté džungle nalézají Lukáš s Martinem cestou k bažinám na severu pět nových cenotů. Objevy vykoupené neskutečnou dřinou. Po návratu zpět se Lukáš opírá o auto a ve stoje usíná.

Kyškovic a Malíkovic rodina bloudí na jih od příjezdové cesty. Dlouho se jim nedaří, ale konec stojí za to. Cenot nazvaný „Posledná šanca“ jim vynahradil všechno úsilí. Rozsáhlé suché prostory pokračují na několika místech sifony.

Potapěčské dvojice vyrazily do cenotu Nah Baak (Dům kostí). Každá z dvojic pokračuje ve včera nalezených částech. Dan s Abem směrují tentokrát na sever a po dvou neúspěšných odbočkách nalézají správný směr a vytáčejí 380metrů šňůry. Cesta dál je před nimi otevřená. Jedna neúspěšná odbočka končí v síni, kterou nazvali „Ráj“. Padesát metrů široká prostora s nádhernou výzdobou a bělounkým pískem na dně je částečně i nad vodou. Poskytuje překrásné pohledy.

Míra s Rafou směřují centrálně na západ. Na konci se jim podařilo polygonem vyrobit zajímavý útvar podobný hlavě. Jsou 160metrů vzdušnou čarou od chodeb Paachil Nah. Natáhli 412metrů vodící šňůry.

Celková dnešní bilance je šest nově nalezených cenotů a skoro 800metrů objevených a zmapovaných prostor v jeskyních.

27.1.

Dneska máme volný den, který využíváme k dokreslení map, stažení fotek, natočení šňůry na bubny a úpravou toho, co kdo nestihl.

28.1.

Po dni volna jsme všichni nažhavení na další objevy. Karolovo ucho je stále špatné a Lukáš strávil noc na záchodě. Upravujeme sestavu tak, aby zbylí členové týmu mohli potápět. Míra s Rafou míří do větve, kde Dan s Abem objevili několik možností pokračování. Pár minut za nimi vyráží trojice Dan, Palo a Abo, aby se pokusila postoupit dál na sever. Jeskyně Nah Baak by se tak přiblížila jak k jeskyni Mariposa, tak k systému Look Hol.

Míra s Rafou postoupili směrem na jiho-východ 248metrů, ale směr není optimální. Perspektiva pokračování  tímhle směrem minimální. Při zpáteční cestě zkouší ještě nalézt pokračování směrem na jih, ale ani tam se nedaří.

Trojice směřující na sever natáhla 272 metrů šňůry. Exploraci skončili v nízkých chodbách bez zjevného pokračování. Při mapování cestou zpět nalezli dvě perspektivní odbočky směřující na západ.

Karol s Martinem mezi tím zmapovali suché prostory nově objevené jeskyně „Posledná šanca“.

29.1.

Dneska opět jen ve čtyřech do Nah Baaku. Rafa s Palem a Dan s Abem. Lukášovi je stále blbě a Karol s Martinem si dávají volno. Míra má rodinné povinnosti.

Rafa s Palem potápí směrem na západ a pokusí se najít odbočky směřující k Paachil Nah. Našli dvě cesty, jednu dlouhou 138m a druhou 80m směřující do cenotu. Bohužel k dalšímu cenotu je to ještě pořád dost daleko.

Dan s Abem směřují jeskyní k cenotu Mariposa a jsou kousek od Karolovy lajny.... jen a jen to propojit. Cestou se vynořují v cenotu a se vzduchem to má Abo jen tak tak, takže kreslení musí přesunout na další ponor. Lajnu pojmenovali rezerva. Natáhli 391m a jsou kousek od propojení.

30.1.

Míra vyráží do oblasti, kde pracovali s Rafou. Na solo ponoru objevuje 232metrů perspektivní chodby směrem na jih. Zpět měří jen polygon a kreslení musí počkat na zítra.

Rafa s Palem přenáší věci do Mariposy a dostávájí tři úkoly. Propojit Mariposu s cenotem Beh et ox ha, který je nejvýchodnějším místem systému Paachil Nah. Druhým úkolem je postoupit dál na sever v chodbě explorované Karolom a Palem. Třetím úkolem je najít spojení s jeskyní Nah Baak. První úkol se zdá být nesplnitelný. Chodba je jen plazivka mezi krápníky. Postupují proto dál chodbou na sever. Ta se však postupně stáčí k východu a blíží se k severní chodbě cenotu Nah Baak.

Dan s Abem pokračují v propojování Mariposy. Napojují se na konec včerejší lajny a po 90m kličkování v krápníkovém království spojují cenoty Nah Baak a Mariposa do jednoho systému.

31.1.

Poslední den potápění. Dneska pro změnu bez Dana si jedeme užít  45min skákání autem po džungli. Rafa s Palem se opět pokouší o propojení Mariposy s Beh et ox ha a ani protentokrát nemají štěstí. Pokračují proto na konec včerejších objevů a nacházejí obrovské prostory mezi chodbami, které je opravdu umění zmapovat a nakreslit. Natahují tu 122metrů a napojují se na šňůru Dana s Abem.

Míra s Abem pokračují v objevech na jihu Nah Baaku a natahují 136metrů. Chodby tu jsou bez výzdoby a jen tu a tam se objeví krápníky, které se sypou pod rukama. Abo má co dělat, aby vyvázal šňůru tak jak se má. Cestou zpět ještě dokreslují včerejší rest.

Po ponoru nás čeká milá povinnost v podobě odnešení lahví a k tomu celého kompletního potápění zpátky k autu. Džunglí nám to trvá asi 25 min. Propocený ale šťastný.

1.2.

Dneska už jen dokreslíme mapy a budeme se flákat na pláži. Občas otáčíme neoprény a vzpomínáme na vtipné historky téhle části expedice. Zítra nás čeká cesta do sněhem zaváté krajiny... teda alespoň doufáme.
(Pozn. red.: No, myslim, že budete chlapci překvapený jak je to tu se "sněhem"... :-)) )

(konec 1. části expedice)


...

Druhá část expedice únor 2016.

19.2.2016

Pozdě večer přilétá moravská část expedice. Zdenál, Honza, Radek, Bím a Kajman. Na letišti jeepy nesehnali a tak část dalšího dne budou věnovat hledání vhodného vozidla v Tulumu.

20.2.2016

Wranglery se sehnat nakonec povedlo a tak probíhá cvičný ponor a nastavení výstroje v Car Wash. Snad to bude v pořádku.

21.2.2016

Poprvé vyrážíme do jungle a kluci jsou zjevně natěšeni. Budeme potápět ve třech dvojicích. Zdenál s Radkem se pokusí pokračovat v Nauatilostotl a připojit ho k Paachil Nah. Honza a Kajman jedou do Mariposy na Rafovu plazivku. Pokud proniknou a naleznou šňůru z Paachil Nah, Tak vznikne systém dlouhý 10 km. Dan a Bím směřují do Nah Baak. Ještě tady zůstaly nedodělávky z před třemi týdny ukončené první části expedice. Po nekonečné cestě junglí následuje turistická vložka, kdy nadvakrát donášíme k cenotům potápění a lahve. Pak už začíná pod vodou hledání správných chodeb. Zdenál s Radkem postupují odbočkou směrem k Nauatilostotl, kterou natáhli Karol s Palom. Postoupili na jihovýchod, ale cesta je zavřená. Další pokus na severozápad je nadějnější. I tady končí v nule a otáčejí. Po zadání výsledku do mapy to vypadá na pár metrů, které je dělí od spojení. Honza Sirotek vzal informaci o nutnosti proplavat Rafovu plazivku vážně. Se dvěma lahvemi to nepůjde, s jednou na boku taky ne. Sundal obě a jednu tlačí před sebou. Po pár metrech se protlačil do větší prostory a narazil na šňůru v Paachil Nah. Spojení je hotové a máme systém dlouhý 10 km. Pak ještě trošku chaoticky blouděj další odbočkou a znovu naráží na šňůru předešlé expedice. Kde přesně to je zjistíme až po revizi mapových podkladů. Dan s Bímem pronikli v Nah Baak do chodby, která je blízko Nah Soots. Dům netopýrů si svůj název zaslouží. Jsou jich tady stovky. Spojení hledají potápěči ze síně, která je taky plná netopýrů. Dan proplavává dírou mezi krápníky a vynořuje se na hladině nízké prostory s výzdobou. Na jejím konci prosvítá světlo z venku. Plazit ven se však klukům nechce. Vše nasvědčuje tomu, že jsou v Dómu netopýrů. Ověření bude nutné udělat ze sucha. Dalším úkolem bylo zjistit možnosti pokračování z nádherné síně, kterou objevitelé nazvali Ráj. Po sundání lahví procházejí polosuché prostory nádherně vyzdobené jeskyně. Bím nakonec krásnou chodbou dochází až na denní světlo. Majské schody, vedoucí do vody naznačují, kdo tady bydlel před několika staletími. Kamenné zídky jsou dalším důkazem lidské aktivity v cenotu. Krásný objev neznámého cenotu završil úspěšný první den práce v jungli.

22.2.2016

Druhý den druhé části expedice. Vyrážíme opět na tři místa. Zdenál a Radek zkusili opět najít spojení mezi Paachil Nah a Nauatilostotl. Neúspěšně. Pak si přenesli lahve k cenotu C3, který nalezli Lukáš a Martin před dvěma týdny. Zítra se pokusí o exploraci v panenském cenotu. Honza a Kajman revidují včerejší mapování v Maripose. Táhnou taky novou šňůru na sever od hlavní. K celkové délce jeskyně přidali několik desítek metrů. Dan s Bímem testují levé odbočky z hlavní lajny cenotu Nah Baak a také postupují v objevech. Obě nově natažené odbočky končí bez velké perspektivy. Po ukončení ponoru se bez GPS vydávají najít cenoty Nah Soots a Styx. V Nah Soots objevuje Bím včera zanechanou šipku. Potvrdilo se spojení mezi Nah Baak a Nah Soots. Cestou zpátky ztrácí správnou cestu a začínají bloudit. Zachrání je nakonec návrat k oběma cenotům a správné nastavení směru k cenotu Nah Baak. Od něj už vede chodník k autu. Celkově jsme dnes natáhli cca 180 metrů šňůry.

23.2.2016

Potřetí jedeme tu nekonečnou utrápenou cestu do džungle. 4 kilometry za 40 minut, omlácené hlavy a lokty jak se člověk snaží ustát předozadní a boční kymácení auta v rychlém sledu. Zdenál s Radkem dnes začínají zkoušet nové cenoty na sever od Nauatilostotl. Tři díry nazvané C2, C3 a C4 však nemají slitování a objevitele nikam nepouští. Honza s Kajmanem jedou potřetí do Mariposy. Potřetí také přeměřují lajnu, kterou tady natáhli. Konečně to snad bude správně. Dan a Bím mají zamířeno do cenotu Styx. Včera ho po ponoru v Nah Baak v džungli nalezli, dnes k němu musí donést věci. Čeká je 800 metrů tahání lahví a ostatní výstroje s mačetou v ruce. Cenot je nádherný, ale pustit dál nechce. Chvilku se snaží objevit cestu, až se jim podaří postoupit téměř 100 metrů. Na konci nalézají šňůru z cenotu Nah Baak, takže se povedlo i cenoty spojit. Po ponoru opět vyráží džunglí za novým dobrodružstvím. Hledají cenot Posledná šanca, který Karol s Palom a rodinou objevil v lednu. GPS ukazuje 200 metrů ale je to pěkná dřina. Objevuje se před nimi obrovská kruhová deprese, dlouhá snad 200. Cenot Posledná šanca je jen jednou částí deprese. Plavání v něm naznačuje, že tady velká perspektiva pro potápěče nebude, ale nádherné suché prostory jsou grandiózní. V jeskyni se dá ztratit, tak je členitá. Dan s Bímem obchází celou depresi a 80 metrů od vstupu do Poslední šance se ocitají ve známých prostorech. Cenot se schody, který včera objevili při ponoru v Nah Baak je také součástí velké deprese. Další vstupy je pouští do suchých částí s pozůstatky mayských zídek. Je to celý komplex jeskyní v jediné depresi. Krásný závěr dnešního dne.

24.2.16

Tak jsem dneska vynechal. Povinnosti vůči slovenským spolužákům a také potřeba natočit metodická videa. Spolužáky jsme s Frantou úspěšně potopili v Grand cenotu a pak odstartoval nešťastný den. Začali jsme točit a na obrazovce se objevil nápis - No SD card. No jsem to pěknej dežo. Ale to nebyla dnes ta nejhorší věc. Moraváci vyrazili zmapovat Poslednú šancu. Slintali nad její krásou. Zdenálúv foťák za 100 tisíc vydržel první dva záběry a pak skončil. Hold voda mu nesvědčí. O pár minut později utopil Honza svůj nový mobil. Nakonec doměřili celý polygon. Jeskyně je dlouhá 420 metrů. Nic hezčího jsme tady na suchu zatím neviděli. Tak nevím, Karol, jestli jsem ti neměl vzít foťák. Expedice skončí bez fotodokumentace.

25.2.16

Vyrážíme na další pokus do jeskyně Posledná šanca. Tentokrát jen Dan s Bímem. Zdenál a Radek míří do jeskyně Tu. Snaží se pokračovat v chodbě, kde před rokem skončili. Při 140 minutovém ponoru se stage vymotali buben s 240 metry šňůry, ale je to trošku do kruhu. Narazili zpátky na svoji lajnu. Dan s Bímem lezou do Posledné šance, kde hned na začátku vede chodba doleva. Bím po 15 metrech ponor vzdává. Ucho nechce pustit. Dan pokračuje sám a natahuje dvě šňůry. První, dlouhá 90 metrů končí v nepokračující síňce. Druhou se napojil na včera objevené suché části jeskyně. Bím mezi tím začal explorovat v jedné ze suchých jeskyní. Objevuje tady hladinu a bloudí. Prostory jsou komplikované. Nakonec vylezá v úplně jiné depresi. Nazpátek trefil jen díky tomu, že se dovolal právě vylezivšího Dana. Spolu se pak snaží Bimův nový cenot najít, ale neůspěšně. Odnášejí Danovi věci od cenotu a cestou ještě hledají cenot "u mužika". Také bez pozitivního výsledku. Po příchodu na cestu si Dan vzpomene na cenot, který objevil, když zabloudil cestou od Luuk Hol. S Bímem prošmejdili džungli křížem krážem a zase nic. No asi už bylo štěštíčko vybráno.

26.2.16

Zdenál, Bím a Kaman budou dnes mapovat. Včera nadšený Bím nalezl další cenot. Jak jinak, než zablouděním. Trojice na něm pracovala 7 hodin a výsledkem je 450 metrů objevených a zmapovaných suchých chodeb. Vynechali navíc části, které směřují do vody. Zdají se neperspektivní pro potápěče, ale domapovat je bude potřeba. Objevují také 4 nové vstupy do jeskyň v depresi vedle Poslední šance. Honza s Radkem směřují do cenotu Tu, kde včera Zdenál s Radkem postoupili 240 m a vrátili se zpátky na svoji lajnu. Dvojici speleopotápěčů sa daří stejně. 80 metrů dlouhý lup končí v kruhu. Nezdá se, že nás chce jeskyně pustit do volných částí džungle. Dan si dává pauzu a turistiku po známých cenotech se skupinou slovenských kamarádů. Ve 3 odpoledne ještě navštěvuje přátele Jacoba a Jorgeho v Akumalu a dozvídá se, že prvním potápěčem v cenotu Nauatilostotl byl právě Jorge. Natáhl tam první šňůru. Prosí nás, aby jsme přejmenovali cenot na Sak Kay – Bílá ryba. Rádi vyhovíme. Na Nauatilostotlu si akorát lámeme jazyk. Musíme také doplnit jména prvních explorerů do mapy. Ve čtyři máme setkání s Petrem Sprousem. Probíráme naše a jeho objevy. Ukazuje nám výhody mapovacího programu Walls při vyrovnávání lupů. Program vyrovná lup i s úpravou mapy. Setkání je plodné. Zjišťujeme taky, že cenoty, objevené Lukášem a Martinem na severu už má Peter lokalizované od Freda Devose ze Zero Gravity. Kluci nám do rajónu asi lezou.

Jmeno cenotu Nauatilostotl měníme na Sak Kay – Bílá ryba

Prvni objevitel Jorge Gonzalez Pacheco -1997

Spolu s Jacobo Gonzalez Pacheko


28.2.16

Čtveřice ve složení Honza, Radek, Bím a Kajman zase míří do džungle v oblasti Akumalu. Honza s Radkem pracují na západě cenotu Suchý Slovák a jejich snaha nepřináší úspěch. Nepovedlo se ani propojení mezi Suchým a Nauatilostotlem. Kajman a Bím zmapovali jeden ze suchých cenotů vedle Poslední šance.

29.2.16

Dnes se přidává Dan. Spolu s Bímem prozkoumali všechny západní možnosti v cenotu Luuk Hol. Nic nového. Míra s Rafou nevynechali žádnou skulinku. Vše už je v mapě. Honza s Kajmanem jsou opět v Suchém Slovákovi a tentokrát natáhli tři loopy o celkové délce 170 metrů. Hold kroužení dokola je Honzova specialita.

1.3.16

Zdenál má opět rodinné volno a Bím dnes vyráží na památky do Coba. Naštěstí ho opustil původní nápad jet tam na kole. Do džungle jedeme ve čtyřech. Raded s Kajmanem jdou zkontrolovat jih cenotu Tu. Je tady pravděpodobné spojení s jižní černou cestou v Paachil Nah. Tam se vydávají i Dan s Honzou. Jejich cílem je doplavat na konec Černé z cenotu Paachil Nah a pokusit se nalézt pokračování na jih směrem k cenotu Cangrejo, vzdálenému 3 kilometry vzdušnou čarou. První dvojice natáhla necelých 50 metrů a dle mapy skončili od propojení necelých 20 metrů. Dan s Honzou zanechávají postupovou stage za cenotem, který je cestou na jih. Pak pokračují k závěrečnému lupu a těsně před ním odbočují doleva. Jeskyně je černá jak bota a špatně se hledá pokračování. Cesta tady ale je. Často i několik možností na obě strany. Vymotávají oba zbytky bubnů, které vzali sebou. Nakonec je z toho 260 objevených a zmapovaných metrů a několik perspektivních odboček. Jejich ponor trval 165 minut.

Po návratu na Xibalbu se dovídají, že v Calaveře zůstal cavernový potápěč. Nabízí pomoc, ale po příjezdu k cenotu zjišťují, že se nevynořil už 2,5 hodiny a na místě je Kim, který organizuje místní záchranku a policii.


2.3.2016 - Poslední den druhé části expedice Xibalba 2016.

Potápěče v Calveře zatim nenašli. Do džungle vyráží Zdenál, Radek, Bím, Kajman a Jeník Motyčka. Zdenál uzmul fotoaparát své drahé polovičce s poznámkou: "Jdu si udělat pár fotek pyramid" a kluci vyrazili na další pokus do polosuchých jeskyní vedle cenotu Poslední šance. Tentokrát se to snad povedlo a kromě focení domapovali části ze síně Ráj do cenotu Bím steps. Dan s Honzou Sirotkem míří opět do černých síní Paachil Nah. Přesun do cenotu se stromem jim trvá snad 40 minut. Odkládají lahve a pomocí Danova nového computeru s GPS zaměřují jeho pozici. Pak už nastává boj o metry. Několik pokusů otevřít celý systém na východ končí v sypacích plazivkách. Každý výdech způsobuje déšť kalu ze stropu a do pár vteřin neprůhlednou mlhovinu. Nakonec se věnují hledání spojení s cenotem Tu na západ od cenotu. Po 120 metrech kličkování a pronikání plazivkami naráží na šňůru, kterou včera natáhli Radek s Kajmanem. Celkem prodloužili systém Paachil Nah o 260 metrů...

Konečná délka Paachil Nah je i se suchými částmi 11530 metrů.

Dan

...

 

 

Letošní v pořadí již třetí část expedice Xibalba 2016 se hodlá soustředit na dokončovací práce v oblasti Akumal a návrat do starých částí systému Koox´Baal kde jsme v roce 2014 explorovali západním směrem. Tam se pokusíme najít cestu podplaváním velké deprese, která prozatím zmařila veškeré pokusy o pokračování systému Koox´Baal směrem do doposud neprozkoumané jungle...

Zároveň se snažíme zdokonalit práci s konfigurací sidemount, protože vývoj běží nezadržitelně vpřed a to, co ještě před několika měsíci bylo to správné, je dnes již minulostí....

Den první: Odlet 5. 3. 2016

Záměrně používám nadpis den první, protože odlet měl svá specifika a jistým způsobem byl zkouškou nervů celé skupiny. 

Odbavení začalo být zajímavé v momentě, kdy nám slečna (hrozná megera) oznámila, že opravdu nemůže najít objednávku a platbu nadváhy. Podotýkám, že 40 kg byla podle slov výše uvedené slečny "pěkná pecka". Na check in byla opravdu velká fronta. V momentě kdy bylo do odletu již jen 40 min jsme stáli na přepážce již sami a slečna stále nebyla schopná říci jasný verdikt. Ten přišel vzápětí kdy z nás naše trpělivost pomalu stříkala jak švestkový knedlík. Cena 9800,-! Děkujeme, na shledanou, je to vaše chyba...

Bradva Švejdové platí, protože jako jediní mají funkční kreditku...Už teď si v hlavě srovnáváme správné znění stížnosti spojené s reklamací.

Let díky Rendovi, kamarádovi Lemiho, pracujícího na letišti, který nás vede k letadlu, hraničně stíháme.

Zbytek cesty již probíhá v naprosté pohodě, klidu a míru včetně perfektně a s vojenskou přesností zorganizovanému odjezdu z letiště, směr Tulum. 

Dan již čeká v penzionu včetně vychlazeného piva a tequily. Hola Mexiko...

Den druhý: Car Wash 6. 3. 2016

Dnes pracujeme na vyvážení a modifikaci výstroje podle nových trendů v cenotu CarWash. Probíhá to zhruba následovně: Náčelník nás jebe pod heslem "co platilo loni, to už dávno neplatí"... naše pracně vyladěné sidemounty v loňském roce a na plovárně Slavia vzaly v jedné pikosekundě za své. "Prostě vám chlapci ujel vlak", takže následující ponory ladíme nad vodou, pod vodou a v Zazilkinu a doufáme, že to do našeho odjezdu zvládneme; ale parta je silná! My držíme!!

Den třetí: Chan Hol 7. 3. 2016

Dnes vyrážíme na první "opravdový" ponor na zahrádku plnou umělohmotných plameňáků - Chan Hol (Malá díra). Díra je hned pod silnicí, začínáme rozbalovat cajky. Asi v polovině strojení přichází nesmělý výkřik: "Sakra (v originále poněkud jinak), já mám automatiky na balkóně!" Libor se musí vrátit, Lemi se obětuje a jede s ním zpátky na ubikaci. Nakonec je zdržení minimální a my můžeme postupně scházet k jezírku a strojit se. V plánu je během ponoru nacvičit strojení jumpů, každý ať si to vyzkouší pod náčelnickým dohledem. Po vstupní úžině kontrolujeme mayské hrnce, jestli jsou na svých místech a postupujeme hlouběji do jeskyně. Při vystrojování druhého jumpu zjišťuju, že třetí dvojice nám zmizela, nicméně parťák hlásí, že je to v pořádku, že se vracejí ven. No dobře, říkám si, asi už je to s náma nebavilo... Cestou zpět už se nic zásadního nepřihodilo a po povinné bezpečnostní zastávce u hrnců se vynořujeme zpátky v jezírku. Až tady se dozvídám pravý důvod brzkého rozdělení party a ochuzení o třetí dvojici. Lemi usoudil, že dostal poslední varování a není čas na hrdinství. Rezidua včerejších dobrot byla v poslední zatáčce a klepala na poslední překážku v cestě ven. Podle slov Lemiho parťáka zvládl odstrojení, svlečení a výkon potřeby v rekordním čase, odborník žasne, laik se diví. Každopádně nebyla znesvěcena ani posvátná voda cenotu a ani neopren. (kromě kousku přírody) Vše dobře dopadlo.

Den čtvrtý: Tres Estrellas 8.3.2016 (MDŽ)

Dnešní ponor předpokládá mírnou offroadovou vložku. Zanoření nás očekává v krásné síňce plné netopýrů, jejichž exkrementy zanechávají nezaměnitelné aroma. Ladění výstroje podle posledních trendů nebere konce a náčelník se v hloubi jeskyně s neutuchající pravidelností snáší tu na jednoho, tu na druhého jako hladový jestřáb a vehementně upravuje všechno, co máme nekorektně ustrojeno. Určitě si u toho ještě něco mumlá, ale to naštěstí nestíháme vnímat. Prostě všechno špatně. Lemi zjišťuje, že začít nabíjet aku 5 minut před odjezdem není nejvhodnější termín a tak mu v jeskyni končí světlo. Ale nevadí, situaci zvládá s bravurou sobě vlastní. Aby toho ale nebylo málo, další pojeb dostáváme po vynoření, prostě hovada nešikovný. Při výstupu na povrch končí jarní deštík.

Den pátý: 9.3. středa - Nai Tucha

Pro dnešní den nás opouští náčelník, který má jiné povinnosti, takže vyrážíme osamoceni do džungle, jen kousek za včerejší cenot. Na konci cesty parkujeme a užíváme si romantiku panenské přírody. Ovšem vzápětí nás dojíždějí Sověti a další partička, takže, bohužel, nejsme sami, ale do vody se chystáme jako první. Prostory jeskyně jsou skutečně rozlehlé, síně rozsáhlé a výzdoba monumentální. Po dvou jumpech se dostáváme k pozůstatkům pravěkého mastodonta. Pokračujeme dál malebnou podvodní krajinou. Při návratu u východu na světlo boží potkáváme sovětskou dvojici a tak si pobyt mezi krápníky ještě o chvilku prodlužujeme, aby bylo v jezírku dost místa pro všechny. Plán tréninku výstroje je takový, že až s náma bude náčelník (do jisté míry) spokojen, začneme pilovat stageovaní a pak nastoupí průzkumy...

Den šestý: 10.3. čtvrtek - Coop One (protože Coop je levný)

Jestřábí náčelník dnes opět plní cavernové úkoly, takže zbytek výpravy vyráží jeho autem zase směr džungle. Denní rytmus už máme vcelku stabilizovaný, takže snad už nic nezapomínáme, jen Jurášek chvíli chytil nerva, kde má druhou botu. Už si představoval, jak bude do jeskyně kulhat o berli, nicméně druhá botička byla pod Lemiho batůžkem, chilli vše je na svém místě a kompletní. Na kluzkých dřevěných schodech vzpomínáme na náčelníkovo historické intermezzo s uklouznutím, pádem a krvavými šrámy na hlavě. O to víc si dáváme pozor při sestupu k hladině. Ponor vede Lemi a s přehledem nás provádí podvodním krápníkovým labyrintem. Oproti včerejšku jsou prostory nižší a dojde i na místa, kde bychom bez sidemountu museli obracet. Samozřejmě průchod pěti potápěčů zanechává své stopy a tak aspoň nacvičíme návrat po šňůře v téměř nulové viditelnosti. Před vynořením ještě krátká odbočka a ponor končí s předepsanými tlaky v lahvích a báječnou náladou ve skupině. Při bezpečnostní zastávce ještě zavádíme nový signál pro nateklé jazyky, ale nikdo nesmí jmenovat, na co máme už dávno chutičku, jinak platí rundu!!! Už jen kousek džunglí do civilizace a zchladíme nateklá volátka.

Den sedmý: 11.3.2016 pátek - Nai Tucha

Plán pro dnešní den zněl: Dan s Lemim se dvěma stagema se pokusí dojet téměř na konec a zmapovat prostory v závěru dosud objevené jeskyně. Zbytek výpravy, se třemi lahvemi na osobu se půjdou podívat na kosti lenochoda. Dnes je asi den blbec, protože co se může po...kazit, to se ... nepodaří. Začíná to Liborem a jeho zapomenutou haubnou na stromě u pokoje. Takže místo neoprenu bude mít na hlavě při ponoru Lemiho šátek. Nevadí. Dan s Lemim se strojí v jezírku a ejhle, komplikace pokračují, na Lemiho lahvi je stržený ventil a nejde otevřít. Takže změna plánu. Dan se čtyřmi lahvemi vyráží sólo mapovat a ze čtveřice se stává pětice trojlahváčů směrem k lenochodovi.

Ponor probíhá standartně, kocháme se výzdobou a plovací tempo je vysoké. Po dvou jumpech jsme u lenochoda a konstatujeme, že si vybral krásné místo pro svůj věčný odpočinek. Hlásíme návrat, drobná domluva v jezírku a volným turistickým tempem se vracíme. Stále není všem trablům konec, vícejestřáb Lemi ještě zaznamenává únik plynu z inflátorové hadice u napojení na I. stupeň a navíc mu klelo světlo. Ten si dnes vybral den. My ostatní jsme si to náramně užili a už jen čekáme na náčelníka Dana, s jakou se vrátí on. Jak se dalo předpokládat, jeho ponor probíhal v klidu, bez komplikací, sám rekognoskoval nejvzdálenější části jeskyně a provedl několik set metrů zaměření do map.

Hlášení potápěče Dana:

Třetí část expedice Xibalba 2016 je v plném proudu. Členové Speleoaquanautu se zatím zdokonalují v práci se sidemountem. Tentokrát už bereme stage a ponor směřuje do jeskyně Nai Tucha. Dan s Lemim mají v plánu nahlédnout do jižní chodby za kosti s lenochodem. Tam někde se připojil, podle slov Bila Phillipse, Alex Reato z jeskyně Leon. Tomovi selhal už při zanoření ventil jedné ze čtyř lahví. Měníme plán. Lemi se přidá ke skupině a Dan vyrazí na konec sám. Kluci absolvovali ponor k lenochodovi, Dan vyrazil pár minut před nimi. Necelých 200 metrů za kostma Dan nalézá Alexovo připojení. Začíná měřit polygon. Po 80 metrech připlavává na šňůru se značkou MCEP 2014. Jedná se pravděpodobně o skupinu Mexiko cave exploring projekt. Tak tihle se nam sem napáskovali už v roce 2014. Jejich šňůra začína jako Jump v síní před Alexovým jumpem. Evidentně explorovali ze strany Nai Tucha, protože šipky směrují k hlavní šňůře. Alex se připojil z Leona na jejich šňůru. Postupně Dan měří polygon až do velikánské síně s hladinou. Tady je další Alexův jump – pravděpodobně připojení k Leonu. Chodby jsou velmi pěkně vyzdobené. Bude nutné se sem vrátit, dodělat polygon a nakreslit mapu. Z ponoru se Dan vrací po 3,5 hodině.

12. 3.2016

Pro dnešek hlásíme volný den...

13.3.2016

Opět ponor do Nai Tucha. Lemi zkontroloval techniku několikrát. Vyráží s Danem pokračovat v mapování šňůr natažených za kostma lenochoda. Zbytek mančaftu míří přes Nai Tucha do cenotu Koj. Mají za úkol zkontrolovat po vylezení z cenotu možnost přístupu po suchu. Zkrátilo by se značně plavání ke kostem i další explorace za nimi. Dan s Lemim jsou za 50 minut u odbočky a začínají mapovat. Doplňují chybějící část polygonu a Dan Kreslí mapu. Dohromady v průběhu dvou hodin zaznamenali 450 metrů polygonu. Chybí ještě dodělat dvě odbočky a Alexův jump do myší díry. Ponor trval tři hodiny a padesát minut. Bóža, Libor a bratři Švejdové vylezli z cenotu Koj trošku náročnějším způsobem. Video, které pořídili, ukazuje boj s bahnem. Na suchu nalezli pozůstatky lidské aktivity, která byla dle zarostlé džungle ukončena už dávno. Tudy cesta nepovede. Budeme se muset ještě jednou trápit dlouhým plaváním se čtyřmi lahvemi.

Jak se vychází z Koj do džungle



15.3.2016

Nai Tucha volá. Kluci dostávají jasný úkol. Bratři švejdové, Boža a Libor míří za kosti lenochoda. Potřebujeme ověřit odbočky na sever a tam zdá se jedna je. Postoupili v ní asi 50 metrů a je vidět ještě dál kolem krapasu. Dle plánu šňůru balí a nechávají na hlavní šipku. Dan s Lemim vyrazili na konec částí, které mapovali přede dvěma dny. Cestou zpátky možnost ověří. Povedlo se jim domapovat chybějící část polygonu, který v roce 2014 natáhli MCEP. Při posledním polygonu je Alexova REMka. A jejda, Alex je taky zrovna v jeskyni. Sice jsme se nesetkali, ale Dan mu zanechává pozdrav na šipce. Pak už s Lemim zkouší doplavat do konečné síně chodby za lenochodem. Tady nalézají jump, který natáhli asi zase kluci ze Zero Gravity. Dan ho ještě celý měří. Končí asi po 100 metrech v malé síni bez pokračování. Zpátky k lenochodovi ověřují odbočku, kterou připravili kluci. Bohužel taky končí po 70 metrech neprůlezně. Před vyzdobenou síňkou je další možnost na sever. Vypadá nadějněji. Necháme to na příště. Dan s Lemim končí ponor po 267 minutách.

17.3.2016

Kluci vyráží do Coba. Trošku kultury nezaškodí. Na Dana a Lemina čeká kilometrové plavání na konec chodby za lenochodem. Ještě zbývá domapovat konec jeskyně a také dvě jump do Alexovi Myší díry. Nazvali jsme tak kolmou plazivku, kam zmizela jeho šňůra. Po hodině plavání jsme na konci chodby za lenochodem a mapujeme. Jump tady natáhli asi kluci ze Zero Gravity. Je dlouhý 120 metrů a vede zajímavým směrem. Končí ve třinácti metrech v síňce bez dalšího pokračování. Danovi pokusy najít někde odbočku jsou marné. Přesouváme se k Myší díře. Lemi malinko bojuje, než propadne malým okýnkem a pak už mapujeme. Po deseti metrech nalézáme šipku, směřující opačným směrem. Alex tady natáhl jenom 10 metrů přes extrémni plazivku a spojil cenot Leon s Nai Tucha. Před ním tady evidentně šmátral někdo jiný. Plaveme a měříme dalších sto metrů a cestou jsou dvě další odbočky. Necháme je na příště. Končíme v prostorném dómu s hladinou. Šňůra vede dál. Se vzduchem jsme na hraně. Vyrážíme zpátky a před lenochodem děláme ještě jeden jump. Na konci 60 metrů dlouhé chodby je propástka hluboká 4 metry. Na jejím dně nalézáme kostru. Zajímavý nález v místě, kde jsme nic takového už nečekali. Plaveme ven. Ponor trval 4 hodiny a 45 minut.

18.3.2016

Včerejší nález kostry vyburcoval mančaft k akci. Filmování nové kostry je na bedrech Bozi, Libora a bratří Švejdů. Dan s Lemim zase vyráží na hodinové plavání na konec chodby za lenochodem. Myší dírou se protahují do prostor, kde pracoval těsně po roku 2000 Bil Phillips. Teď už se nám podařilo analyzovat z mapy, které šňůry jsou jeho. Vůbec na nich není poznat, že jsou v jeskyni 15 let. Jsme na konci včera mapovaných částí a jedeme dál. Po několika záměrech se vynořujeme v rozlehlé síni s malým otvorem ven a žebříkem. Jsou tady natažený šnorchlovací lana a poletuje množství netopýrů. Dan sundává láhve a jde na procházku. Lemi pokračuje v měření polygonu a po 60 metrech se vynořuje v dalším cenotu s dírou ven. Na povrch vedou pěkné dřevěné schůdky. Taky vyráží na průzkum. Oba, nezávisle na sobě potkali venku u baráčku chlapíka brousícího mačetu. Prohodili s ním pár slov plynulou mayštinou a potkali se zase v cenotu. Evidentně se jedná o vstupy vedle cenotu Leon. To je místo, kudy potřebujeme pokračovat v mapování Nai Tucha. Po pětihodinovém ponoru se jedeme ještě podívat autem na místo, kde jsme se vynořili. Nalézáme zde Nikolase, se kterým jsme mluvili. Dohadujeme (opět plynulou mayštinou) ponor na zítra. Snad tu mačetu nechystá na nás. Dnes jsme nafilmovali kosti (pravděpodobně mládě lenochoda) a zmapovali 280 metrů chodeb.

20.3.2016

Lemi a Mara se dnes vydávají na čtyřhodinový ponor, kterého cílem je změřit polygon od jezírek před cenotem Koj v Nai Tucha až po Myší díru v chodbě za lenochodem. Práce je to nekonečná, ale taky nezbytná. Jen tak se nám povede dorovnat nesrovnalosti v polygonu, které vznikly za chodbou s lenochodem spojením s cenotem Leon. Dan, Jirka a Libor míří do Leonu. Je potřeba domapovat několik chybějících odboček. Obě party zvládly velký kus práce a setkávají se po ponoru v Chemuyilu. Z celé Tux Kupaxa už zbývá nakreslit a změřit posledních 200-300 metrů.

Nález dalších fosilních pozůstatků




22.3.2016 úterý

Budeme pracovat ve dvou skupinách. Teda pracovat je silné slovo. To budou určitě jenom Dan s Liborem, kteří míří do cenotu Leon dokončit mapování prostor směrem na Dos Palapas. (Je to už poslední úsek Tux Kupaxa, který není zmapovaný.) Lemi, Boža, Jirka a Mara hrnou na ponor do Muk Wakal. Jak ae ale ukazuje, nakonec musejí i oni makat. Nošení lahví suchou částí cenotu jim dává pořádně zabrat. Pro jistotu ještě prosekali cestu do Balam Tsalu. Ponor na tři lahve z Muk Wakal přes Balam Tsal byl krásný a kluci jsou nadšení. Dan s Liborem začínají mapovat z Leona a zjišťují, že dva cenoty, které před dvěma dny mapovali jsou spojeny do jednoho a tak bude míň práce. Stačí nalézt šňůru a zanořit se. Daří se jim to po 15 minutách hledání. Prostory jsou nádherné. Překvapivě vysoké chodby jsou krásně vyzdobené a plné dalších výběžků. Mapování je složité, ale nakonec dokončují stanovený úkol. Zbývají už jenom Alexovi jumpy, které zůstanou na jindy. Dnes zmapovali 500 metrů chodeb!

Hlášení kluků z Muk Wakal: Dnešní akce probíhala na dvě party. Dan s Liborem se opět vydali do nově objevených cenotů, aby pokračovali v mapování již objevených, ale nezmapovaných částí systému. Ostatní 4 účastníci zájezdu, tj. Lemi, Božek a bradva Švejdi se vydávají na skoro zapomenutou cestu k pověstmi opředenému systému K'oox Baal a konkrétně cenotům Muk Wakal, Kot Be a Balam T'Sal. Jeep Wrangler naložený 12ti lahvemi a vším vybavením pro 4 potápěče si kupodivu s dlouho nepoužívanou cestou džunglí poradil bez potíží a cesta k cenotům je i díky GPS nakonec snazší, než jsme se obávali. Mačety si cestu proklestí. Jedinou drobnou potíží se tak stává Lemiho žahnutí mexickou extra silnou "kopřivou" jungle chaya. Nicméně i tuto záležitost zvládá bez ztráty kytičky a radost z opět nalezeného cenotu pálivou bolest utiší.

K zanoření se chystáme v cenotu Muk Wakal, je to nedaleko cesty, jen transport lahví suchou částí si vyžádá časté vzdechy a zpocená "mužná" těla...

Ponor ale stojí za to! Charakter jeskyně se mění několikrát v průběhu ponoru, i proud je občas výraznější. Systém obsahuje množství křižovatek a celá jeho obsáhlost je dechberoucí. Vynořujeme se "na pokec" v Balam T'Salu a pokračujeme dál. Výzdoba je opravdu bohatá!!!

Při zpáteční cestě si už jen užíváme pohledů na nepřeberné množství krasové výzdoby a na konci ponoru nezbývá než konstatovat, že jsme si to prostě úžasně užili. Ponor na tři lahve trval 140 minut.

Krásný den, nádherný ponor...

24.3.2016

Tak se nám kluci večer sešli v baru a hlídali tam až do dvou do rána. Takže ráno na ponor vyráží jen Dan s Liborem. Cílem je opět cenot Leon. Snad se dnes povede dotáhnout mapu do konce. Nicolas opět maká na pozemku. Tentokrát seká trávu stejnou mačetou, kterou předevčírem rubal stromy. Potápíme na východ. Jedeme dokončit chodbu, ve které jsme nedomapovali přede dvěma dny. Stáčí se zpátky k hlavní šňůře. I když měří 220 metrů, není perspektivní. Dan cestou zpět vytrvale zkouší všechny možné odbočky. Jedna vypadá zajímavě. Po 80 metrech je, ale krápníková restrikce. Libor je bez stage a je se vzduchem na otočku. Dan ho posílá ven a proniká opatrně stalaktitovou bariérou. Za ní cesta pokračuje. Cestou jsou různé propástky. Jedna z nich padá kolmým komínem z 9 do 20 metrů. Nakonec klesá v jiné propasti do 14 metrů a nachází chodbu, směřující na severozápad. To je do volného prostoru mezi chodbami. Dan vytáčí celý buben 280 m a cesta vede dál. Měření polygonu a současné kreslení je zdlouhavé. Cestou zpátky Dan ještě leze do Alexovi plazivky nedaleko vstupu. Dvakrát sundává lahve, aby prolezl restrikcemi a končí před extrémem, kam se mu už nechce. Po vylezení z vody se přesouvá na druhou stranu cenotu a zkouší další jump, který tady Alex vytvořil. Tak jak předpokládal, je to opačná cesta k extrému. Nalézá spojení a dokončuje mapování. Ale ještě není konec. I z téhle spojky udělal Alex další odbočení. Tím Dan postoupil ještě necelých 100 m a teď ho už tlačí manometry k cestě ven. Dnes jsme zaměřili 700 m a zmapovali 520 m chodeb!



pokračování...)


Na III. části expedice se podílejí:

Speleoaquanaut:
Dan, Lemi, bradva Marek a Jirka Švejdové

Hosté:
Božek a Libor.


...

 

Procházka po StromovcePřevlékárna u vchodu do Nah Baakvstupní pasáž cenotu Nah BaakPanna Marie Krzewinska pod krapasemKostičky. Ve vstupní části jeskyně je jich víc. Tohle je (bývalý) tapírJeskyně je vzdálená od cesty asi 25 min chůze džunglíSpolečné foto našich lednových explorátorů (i s rodinkami)Březen 2016, III. část expedice, tentokrát v českém provedeníDoporučení pro tento denCenote Bez off-roadu ani ťukDržkopádové schodyEl OvadaEl Ovada v oblekuEl Ovada na výletěEl Ovado Lemi v džungliMinidíra pro El OvadaPařezová chaloupkafoto (c) El Ovada

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News
News

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy