Expedice SARDINIE říjen 2016

Expedice SARDINIE říjen 2016

V termínu od 30.9. do 8.10.2016 proběhla společná Česko Slovenská expedice Sardinia 2016. Třináct členů Speleoaquanautu, devět ze Spelediveru a Čachtic pracovalo na prodloužení jeskynního systému Bue Marino. Výsledkem sedmidenního snažení je 500 metrů objevů v Ramo Nord na nejvzdálenějším místě jeskyně! Dále za dvacátým sifonem Ramo Nord jsme postoupili 55 m nad úroveň sifonu. Komín, který má průměr cca 4 metry se zatím nepodařilo zdolat celý. Ani z dosaženého místa není možné dosvítit na jeho konec. Náročné ponory v Ramo di Mezzo pomocí rebreatheru naznačili přednosti této techniky při překonávání dlouhých vodou zaplavených jeskynní. Významný je posun při spojení suché jeskyně Buko s gigantickým tunelem Bue Marino za Hasenmayerovým sifonem. Naše expedice tak vytvořila opět předpoklady pro další průzkum už teď nejdelšího jeskynního systému v Itálii Su Palu-Su Spiria-Su Molente-Bue Marino dlouhého 70Km!

Podrobný průběh expedice den po dni:

Koncem června začínáme komunikaci s Leem Fancellem a Robertem Loru ohledně říjnové expedice do Bue Marina. Je potřeba zařídit povolení pro pobyt v jeskyni a také se dohodnout na dalších společných aktivitách. Naším cílem pro letošní rok jsou severní a střední větev jeskyně Bue Marino. Dráždí nás hlavně 23 let starý objev Slezáka s Benýškem na konci severní větve. V roce 2007 jsme ukončili průzkum ve střední větvi ve vzdálenosti 4 km od vstupu. Překonání této kóty je dalším z cílů expedice. Plánujeme také akci v údolí Cala Luna. Cílem je propojení jeskyně Buko s jížní větví Bue Marina. Skupina slovenských speleologů bude pracovat také při barvení jeskyně Su Molente a zkontroluje situaci v jeskyni Carcaragone.


28. – 30.09. 2016

První část expedice vyráží dvěma auty s plně naloženým vlekem směr Livorno. Hodinu po nich trajektuje i slovenská skupina a po noci strávené na lodi společně vyrážejí do Cala Gonone. Dan se přesouvá z Korsiky s člunem a do cílového přístavu doráží dvě hodiny po zbytku expedice. Poslední část výpravy přilétá do Alghera v poledne a složitě se přesouvá  (taxíkem, vlakem a autobusem) za ostatními. Konečný počet členů expedice Sardinie 2016 je 13 Čechů a 11 Slováků.

Dan po příjezdu vyzvedává u Lee Fancella povolení pro pobyt v Síni blonďaté dámy a pak už přesouváme čtyři plně naložené čluny do turistické části Bue Marina. Vzhledem k tomu, že probíhá turistická sezona, budí kvantum naveženého materiálu u turistů pozdvižení. Cesty člunem jsou dramatické, protože počasí není ideální. Při jedné z jízd silný protivítr strhává krycí plachtu a v moři končí lezecký sloup a všechny naše zářivky do jeskyně. Padající batoh zachraňuje Dědeček tygřím skokem. Světla vylovuje Dan po brilantní otočce člunem a sloup klesá ke dnu. Karol bude mít radost. Po transportu všech lidí a materiálu bere Dan lodí Petra a Tondu s jednou lahví na místo potopeného sloupu. Orientační náměry, které Dan provedl po krizové situaci se ukázaly jako dostatečné. Po deseti minutách hledání záchranná výprava končí úspěchem. Sloup je vyloven z -12 m hloubky a Karolovi to raději ani neřekneme.

Několik hodin pracujeme na přípravě tábora, aby byl obyvatelný (nabíjení, centrála, kompresor, osvětlení, stany). Poslední akcí dne je instalace 14 m provazového žebříku do Nakládalovy zkratky, kterou budeme používat pro suchý transport na 700. metr severní větve Bue Marina.

Slovenská část výpravy vyráží nad údolí Cordula di Luna a snáší ke vstupu do jeskyně Buko materiál potřebný pro exploraci a provádí první vynášku. Také lokalizují vstup do jeskyně Su Molente, kde další den budou provádět fotodokumentaci a instalují do odtokového sifonu fluorescein.  Nocovat budou na planině ve stanech.


1.10.

Slovenská část výpravy pokračuje prací v jeskyni Buko a v průběhu dne zvládnou čtyři vyrážky a vytahují 41 pytlů s materiálem ze dna jeskyně. Karol a Palo s další skupinou fotí suché části jeskyně Su Molente a v konektoru směřujícím na Cala Lunu vypouští barvivo, které by se mohlo objevit ve vývěru za několik dní. Chceme se tak pokusit lokalizovat místo, kde je možné pokračovat v Cala Luně z moře.

Dle plánu Radek a Tonda 700. metr severní větve. Musí se otočit čtyřikrát, aby splnili úkol. Dalších 8 potapěčů plave na 700. metr na vlastní pohon. Míla a Matouš použijí k přesunu vystrojenou Nakládalovu zkratku. 1200m dlouhý suchý úsek pak prověří kondici celé skupiny. S dvojčaty na zádech se postupně za průběžného filmování hlavním kameramanem výpravy - Mílou Dvořáčkem - dostáváme až ke vstupu do 17. sifonu. Trasa od 14. sifonu po 17. sifon nás čeká ještě dvakrát. Před 17. sifonem máme pro další den připravených 7 dvojčat, 8 stage a dva batohy s lezením.

Nakládalovou zkratkou po šesti hodinách končíme akci v základním táboře, kde nás Dědeček krásně nakrmil. Čeká nás už jen nabíjení zdrojů, natlakování prázdných lahví, teplá večeře a trochu relaxu. Pěkný, heroický výkon české i slovenské party.


2.10.

Dle plánu se připravujeme na transport materiálu do Ramo Nord. Plán zpracoval Míra velice podrobně, označil láhve tak, aby nedošlo k záměně při transportu za sifony atd. Akce škatulata škatulata hýbejte se je připravena k zahájení. Dan ještě v deset hodin přiváží z přístavu Karola s Palem, kteří budou součástí dnešní akce. Start je v deset hodin.

Skoro celá expedice vyráží Nakládalovou spojkou k 17. sifonu, kde je připravena hromada materiálu pro transport. Přibývá k němu ještě lezecký sloup a pár lezeckých drobností, které budou Karol a Palo potřebovat ke zdolání komínu za 20. sifonem. Transport 3m dlouhého sloupu skrz sifony má ulehčit k němu přivázané křídlo.

První skupinu tvoří Míra, Petr, Martin, Honza a Jarda. Všichni jsou značně přetížení transportovanými stagemi a batohy. Nejhorší situace nastává při překonávání suchých částí mezi sifony. Tady si každý hrábne až na dno. Na určených místech zůstávají stage pro útočné družstvo. Celou výpravu uzavírá Karol s Palom a Dan s Rafou. Mezitím Radek a Tonda přivážejí na 700. metr stage na zpáteční cestu. Výsledkem několika hodin práce je rozmístění lahví tak, aby za dva dny mohli Míra a Dan zaútočit na konečné části Ramo Nord.

Za 20. sifon pronikají už jen Dan, Míra, Martin, Petr a s nimi Karol a Palo. Zbytek transportního týmu vykonal svoji práci a teď je čeká návrat, při kterém budou v sifonech instalovat značenou vodící šňůru. Ta pak poslouží k podrobnému zmapování všech sifonů severní větve.

Karol s Palom začínají za 20. sifonem skládat 6m lezecký sloup a připravují se na vyspitování Komínu bez konce. Tak jsme nazvali komín, ve kterém se nedá dosvítit na vrchol. Za 20. sifonem dochází k vážnému přehodnocení dnešního plánu. Dan s Mírou cestou sem spotřebovali minimum ze zásoby vzduchu v lahvích, které se měly vzít ven na dofoukání. Rozhodujeme se už dnes zaútočit!

Martin a Petr pomáhají s transportem stage až k 24. sifonu a pak se vrací zpět. 24. a 25. sifon jsou spojené v jeden gigantický podvodní tunel. Po prvních 100m prudce klesá do 35m a tuto hloubku si udržuje skoro 300m! Prostory pod vodou jsou ohromné. Dlouhým jezerem za sifonem se Dan s Mírou dostávají do suchých částí objevených olomouckými speleopotápěči v roce 1993.  Míra navštívil tato místa před 8 lety, kde se spolu s Jirkou Čermákem pokoušeli postoupit do severní odbočky. Ta však byla v uvedené době uzavřena nánosy písku a silným proudem. Situace se tady po povodních rezolutně mění. Míra vůbec nepoznává místa na kterých se pohyboval. Nakonec se jim daří lokalizovat střední chodbu a také aktivní přítok mezi střední a severní chodbou. Severní chodba je otevřená pro průzkum!

Dle mapových podkladů naplavali Benýšek se Slezákem v roce 1993 až do vzdálenosti skoro 1000m. Cestou překonali čtyři sifony a v pátém svůj průzkum zastavili. Musíme uznat jejich kvality, protože už za druhým sifonem nadáváme v náročných úsecích. Nakonec pronikáme i do pátého sifonu a nalézáme zde po 150m konec olomoucké šňůry. Navazujeme buben a prudce klesáme ze sedmi až do dvaceti metrů. Pohybujeme se ve složitém terénu, kde se jen těžko hledají místa na vyvázání šňůry. Prostorný tunel je místy široký deset metrů, klikatí se a vede z něj i několik komínů. Správná cesta se hledá velice těžko. Po 280 metrech stoupáme svislým vypláchnutým tunelem k hladině.  Jsme hodně podchlazení a rozhodujeme se vylézt z vody a zahřát se pohybem. Nad námi mezi balvany je komín, kterým se dostáváme do prostorné chodby směřující vlevo i vpravo. Na obou koncích chodba končí sifonem. Objevené prostory mapujeme.

Po hodině jsme nabrali potřebné teplo i odvahu na návrat do vody. Mapujeme i objevenou část sifonu a pak už míříme co nejrychleji přes další čtyři sifony ke křižovatce cest. Mezi sifony jsou místa s krásnou výzdobou, bohužel fotoaparát s sebou nemáme. Procházíme kolem křižovatky tří chodeb a dlouhým jezerem se přibližujeme k sifonu North Grande. Opět nás čekají nádherné scenérie zaplaveného gigantu. Za sifonem máme každý tři stage a ty musíme přesunout až do suché části za 19. sifonem. Cestou míjíme za 20. sifonem vzkaz Karola a Pala, kde nám oznamují, že vyrazili před 45minutami. Táhneme dvojče a tři stage za 20. sifon. Od tohoto místa půjdeme jen s dvojčaty na zádech. V jeskyni jsme čtrnáctou hodinu a je to na nás znát.

Překonání každého dalšího sifonu nás přibližuje k východu, ale únava je stále intenzivnější. Za 17. sifonem odkládáme dvojčata a všechny drobnosti. Do tábora vyrážíme Nakládalovkou. Jsou dvě hodiny ráno a v jeskyni jsme strávili šestnáct hodin. Většina výpravy netrpělivě čeká na náš návrat. Všichni jsou rádi, že akce dobře dopadla.

Výsledkem je 480 nově objevených a zmapovaných metrů v severní chodbě Ramo Nord. Bylo to doposud jediné místo, kde náš tým nepostoupil dál než jeho předchůdci!

Karol s Palem se s vervou pustili do lezení komínu za 20. sifonem, v domnění, že je čeká 20 – 30metrů vysoký komín do dalšího patra jeskyně. Po několika hodinách dřiny se dostali do výšky 45 metrů a na konec v komínu se nepovedlo dosvítit ani silnou svítilnou. Lezecký sloup urychlí práci, ale jeho použití bylo vzhledem k sintrovým nátokům v komínu omezené.

Radek s Tondou absolovovali ponor na 1500m Ramo Mezo a zkontrolovali možné odbočky v hlubokých sifonech.


3.10.

Na dnešek připadl dle plánu regenerační den. Vzhledem k tomu, že jsme včera splnili nejdůležitější úkol – postoupit v severní chodbě Ramo Nord. Mění se plány na další dny. Rafa s Petrem půjdou zkontrolovat situaci v Cala Luně. Je pravděpodobné, že barvivo vypuštěné v Su Molente se v Cala Luně nemůže objevit. I tak pro jistotu plavou na 500. metr jeskyně a pomocí ultrafialového světla potvrzují naši prognozu. Barvivo se nikde neobjevilo. Cestou zpět doplňují klasicky náš jídelníček. Ponor jim trval dvě hodiny a v jeho průběhu Dan s Mílou natáčejí záběry pobřeží.

Mejla, Pepa, Martin a Matouš vyráží v poledne do severní větve, kde režisér Mejla získává další záběry do svého filmu.

Radek s Tondou začínají s realizací plánu – Ramo di Mezzo. Odváží část materiálu potřebného pro finální útok na konečné části Ramo di Mezzo na 1500. metr a také kontrolují malou odbočku v jednom z hlubokých sifonů.

Zbytek výpravy regeneruje.


4.10.

Je potřeba navštívit slovenskou část skupiny, pracující na Buko. Na návštěvu vyráží Dan, Mejla a Míra. V plánu je také kontrola závěrečného sifonu Carcaragone...

U Buka je živo. Mišo s Majom tahá materiál vytěžený ze dna. Karol, Zdeno, Martin, Peter a Lukáš se střídají při postupových pracech na dně jeskyně. Ke konci dne je vytěžených za celou dobu práce v jeskyni 97 batohů s materiálem. Nejdůležitější je, že kluci na dně Buka vytvořili dostatečně široký prostor na další práci.

Míra s Danem a Mílou pokračují do Carcaragone. Rejža hlídá vstup. Postupujeme jeskyní až na úplný konec. Tady byl v roce 1997 odtokový sifon, ve kterém Dan zapotápěl do hloubky 40m. Dostal se do prostorného tunelu, který byl s největší pravděpodobností cestou ke spojení Carcaragone a Su Molente. Od té doby byl ale při všech našich návštěvách jeskyně sifon zavřený. Dnes se situace opakuje. Písečné valy před sifonem prořízlé úzkým potůčkem svědčí o značné aktivitě vody při vyšších stavech.

V Bue Marinu mezitím probíhá retransport materiálu od 20. sifonu. Rafa, Jarda a Honza cestou od sedmnáctky mapují sifony, ve kterých před dvěma dny natáhli značenou vodící šňůru. Za 19. sifonem odkládají láhve a přenášejí přes náročný suchý úsek šest stage zanechaných zde Danem a Mírou při jejich návratu z objevné cesty na sever. Pokračují s nimi dál, až před 17. sifon. Cestou smotávají nataženou vodící šňůru na prázdné bubny. U 17. sifonu je už čeká další transportní skupina ve složení Pepa, Petr, Martin a Matouš. Najednou pak transportují všechen zde nashromážděný materiál k hrázce na 700m. Martin s Petrem pomocí skútrů a ostatní pak na vlastní pohon dokončují náročnou akci v Lago Abissále.


5.10.

Slovenská část výpravy má dnes v plánu navštívit Bue Marino. Dan s Mírou je ráno vyzvedávají na molu a ve dvou skupinách převážejí do jeskyně. Při této akci se zárověn odvezl kompresor a vydýchané láhve. Slováci se strojí do neoprénu a Nakládalovkou slaňují do jezer severní větve Bue Marina. Pak pokračují na 700. metr a dále suchou částí. Provádí fotodokumentaci a prohlídku nádherných suchých prostor mezi 700. metrem a 17. sifonem.

Vzhledek k poruše na člunu se Jarda s Honzou nebudou dnes potápět v Cala Luně, ale absolvují tréninkový ponor na 700. metr severní větve.

Míla, Pepa, Petr a Rafa fotí suché části na 650. metru Ramo di Mezzo. Překvapují je nečekaně velké suché prostory s impozantní výzdobou.

Úspěšná výměna řídícího bovdenu, kterou provedl Pier v Cala Gonone dává šanci, že se všichni z jeskyně dopravíme další den na souš. Idylku narušuje jen temné bušení rozbouřeného moře do vstupu jeskyně.


6.10.

Ráno je moře úplně klidné a v devět hodin začínáme odvážet slovenskou skupinu do přístavu. Přidáváme i část materiálu, který už v dalších dnech nepoužijeme. Se Slováky odjíždí i Míra, Pepa a Matouš. V plánu je návštěva jeskyně Su Spiria. Čeká je přesun na druhou stranu údolí a pak hodinový pochod ke vstupu do jeskyně.

Jeskyně je náročná. Chceme se pokusit nalézt cestu k sifonu směřujícímu k Su Molente. Po úvodních plazivkách následuje 25m slanění. Naše domněnka, že dál to už bude jen choďák vzala za své. Další čtyři slanění a za nimi brutální meander naznačují, že transport lahví k sifonu bude dramatický. Míra, Pepa a Matouš po dvou hodinách otačí bez dosažení sifonu. Slovenští kolegové to otočili už u vstupu do jeskyně...

Dan zatím nakládá nováčky Speleoaquanautu Jardu a Honzu na člun a zajíždějí k pláži Cala Luna. Pak údolím postupují 4,5km ke vstupu do Buka. Élévové se dozvídají podrobnosti o jeskynních systémech kopírujících údolí Cordula di Luna a Dan jim ukazuje známé vstupy do Su Molente i propast Buko. Do ní pak Dan slaňuje, aby zkontroloval slovenskou snahu o spojení s jeskyní Bue Marino. Propast je hluboká 26m. Z větší části je prohloubená destruktivními metodami. Slováci vykonali dost práce, čímž v dolní části vytvořili malou prostoru, ve které se dá seriozně pracovat. Nedýchatelné ovzduší na dně po chvilce vyhání Dana opět na povrch.

V Bue Marinu zatím Míla, Petr a Rafa točí v jížní větvi několik záběrů do připravovaného filmu.

Radek s Tondou mají dnes poslední šanci dotáhnout svoji práci v Ramo di Mezzo. Pronikají až na 3000. metr, kde vzhledem k Radkovým problémům s ušima další pokus o průnik končí. Vracejí se do suchých částí na 2700 metru, objevených a mapovaných poprvé před 5 lety v roce 2011 a tady zkouší nalézt pokračování v jednom z tlakových tunelů. Bez lana však nedokáží překonat výrazný skalní stupeň na druhé straně jezírka. Nepomáhá ani vytvoření živého žebříku (Tonda) po kterém Radek stoupá vzhůru. Ekvilibristická akce končí pádem do jezírka. Plánovaný návrat protahují díky tomuto zdržení o čtyři hodiny.


7. – 8.10.

Sedmého ráno provádíme retransport všeho materiálu z jeskyně. Čtyřikrát naplníme loď materiálem, než se nám povede zlikvidovat celý tábor a Síň blonďaté dámy uvést do původního stavu. Končíme po druhé hodině v postu Cala Gonone na společném obědě. V pět se setkáváme s Leem Fancellem u Fabia a podrobně hodnotíme celou akci. Některé naše nové poznatky ho velice překvapily. Domlouváme spolupráci na další rok. Celá skupina se přesouvá k vývěru Su Gologone, kde dorážíme zásoby jídla a přespáváme. Další den se cestou do Olbie zastavujeme na krásné pláži nedaleko San Theodora. Relaxujeme a připravujeme se na odjezd... 

Míra a Dan

...

 

Levý portál Bue Marino, Sardinie 2016Přívěs opět praská ve švechExpediční materiál vydá na několik hromádekNáčelník připravuje motorový člun, aby se později předvedl jako výtečný vůdce plavidlaInteriér trajektu poněkud evokuje epesní turecký hampejzTonda s Radkem se připravují na ponůrek u vchodu do turistické části Bue MarinaÚtroby Blonďaté dámy - náš expediční domovDrobečkové se nabíjejí, čeká je práceMravenčí transport techniky začínáPostupně se kontrolují hromadící se cajkyVstupní brána do severní a střední části Bue MarinaÚtok transportního týmu začalSnová jezírka Bue MarinaPetr Chmel dává brčkaZatopené partie Ramo Nord...za devatero horami a devatero jezery......je pohádková země Bue Marino...oplývající nezapomenutelnou krásou... a výzdobou krápníkových jeskyní.Poslední jezero dostupné i bez potápěčské techniky. Tady začínají speleopotápěči svojí výpravu do nejvzdálenějších pasáží severní větve Bue MarinaZa sifony je svět nedotčený téměř žádnou lidskou rukouAčkoliv by se dala krápníková výzdoba považovat z geologického pohledu i jako vada či nános usazenin podobně jako například vodní kámen - její krása je nespornáO brčka není v nedotčených pasážích nouzeV proudícím vzduchu vznikají zajímavé útvaryAni o falické symboly není, dámy, v Bue Marinu nouze .-)Prastará výzdoba v kombinaci s podzemní hladinou vytváří dokonalý fotogenický celekFotograf Mejla nachází expresivní výjevy v nitru zeměV temném podzemí je práce s blesky základem mistrovství fotografa...a když se do hry přřidá ještě voda, platí to dvojnásobČesko-Slovenská superexpedice (a jeden Polák .-) )Fronta na maso dědečka. Expedice končí návštěvou Carcaragone

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy