Expedice MEXIKO - 28.11.-11.12.2011

Expedice MEXIKO - 28.11.-11.12.201110.12.2011
Takže na závěr krátká rekapitulace dvoutýdenního pobytu. Za třináct dní, když nepočítám den příjezdu a den odjezdu, jsme absolvovali 13 ponorů. Pod vodou jsme strávili 1350 minut. Nejdelší ponor trval 140 minut. Při všech ponorech jsme použili dvě bokovky S80, při jednom navíc jednu stage. Láhve a potápěčské věci jsme pěšky od auta odnosili 6 500 metrů. Prosekali jsme 600 metrů džunglí, zbytek byl už po prosekaném chodníku. Výsledkem našeho snažení je objevení a zmapování 1460 metrů nových prostor. Nejvýznamnějším úspěchem je spojení jeskyní Ko´ox Baal a Tux Kupaxa do jednoho systému, dlouhého víc než 56 kilometrů. Stal se tak čtvrtým nejdelším vodou zaplaveným systémem na světě a nejdelším zmapovaným vodou zaplaveným systémem.

Za chvilku vyrážíme autem na letitě do Cancunu. Těšíme se na další objevy. V Mexiku opět budeme pokračovat ve větší skupině od 8.2.2012.

9.12.
Dne 9. 12. v 11 hodin mexického času propojili Dan Hutňan a Míra Manhart 19 850 metrů dlouhý systém Tux Kupaxa a 36 741 metrů dlouhý! systém Ko´ox Baal do jedné jeskyně. Vzniklý jeskynní systém je dlouhý 56 591 metrů a je čtvrtým nejdelším vodou zaplaveným systémem na světě. Zároveň je nejdelším zmapovaným vodou zaplaveným systémem na světě!!!


Spojení jeskynních systémů Ko´ox Baal a Tux Kupaxa bylo jedním z významných kroků projektu Xibalba.

Členové České a Slovenské Speleologické Společnosti pracují od roku 2003 na mexickém Yucatánu. Zdejší zaplavené jeskynní systémy jsou nejdelší na světě. Ox Bel Ha je dlouhý 231 km, Sac Actun 216 km, Dos Ojos 81 km. Na čtvrté místo se včera dostal systém, který byl objeven českými a slovenskými speleopotápěči. Zdenál Motyčka, Radek Husák, Honza Sirotek a Dan Hutňan byli první čeští potápěči, pronikající do zaplavených systémů Riviera Maya, jak se oblasti mezi Playou del Carmen a Tulumem na východním pobřeží Yucatánského poloostrova říká. Pak se přidávali další: Honza Žilina, Míra Manhart, Kamila Svobodová, Míla Dvořáček, Radek Jančar, Petr Chmel, Martin Honeš, Martin Hutňan. Velké poděkování patří všem, kteří jakoukoli mírou přispěli. Mariáno Fuentes Silva s námi yucatánské putování začínal. Za své nadšení k hledání nových světů zaplatil životem v jedné z mexických vysokohorských jeskyní. Zaslouží vzpomínku! A chci taky poděkovat dceři Aničce za úmornou práci na mapách, která je mnohem delší, než náš pobyt pod vodou při objevování. Důležitou práci odvedli na mapování suchých vstupů do cenotu slováci pod vedením Zdenka Hochmutha. Právě mapování je tím důležitým faktorem, který je od počátku pro nás prioritní. Žádnou z nově objevených jeskyní neopouštíme dřív, než dokončíme její mapu. Je to na Yucatánu bohužel výjimka. Z dlouhých systému, které jsem vyjmenoval nahoře, je zmapováno pouze 10-15 %. Naštěstí je tady pár lidí, kteří chápou nevyhnutelnost kreslení map z objevených částí podzemí. Jim Coke, Bil Phillips, v poslední době Alex Reato. Snad pomůže tuto cestu vydláždit i seminář o mapování jeskyní, který chystáme s Bilem na únor 2012.

Tak jsme to včera pěkně s Bilem Philipsem a Alexem zapili!!

8.12.
A zase do pukliny. Oba jdeme na konec našeho včerejšího snažení dohledávat možné odbočky. Já končím po dvou pokusech zase na naši šňůře vedoucí k nepřelezenému okénku. Míra natahuje nakonec 80 metrů a vrací se v Sac Ktu Cha k hlavní lajně. Ještě udělal jednu odbočku a skončil na konci moji šňůry se šipkou. Jen nevíme, kde jsme zase udělali mistake. Tam totiž žádná šňůra nemá být. Asi jsem něco v minulých dnech špatně zmapoval. Taky to bylo v nulové viditelnosti. Po ponoru jsme udělali ještě pokus proti sobě. Míra se potopil v Chuuh a já v Tan Ich. V přesně stanovenou dobu začal na místě, kde předpokládáme spojení a kde byl minule kalový mrak, dělat bordel. U mně se v malé plazivce u dna objevil obláček a pak hromada kalu. Je to správné místo na připojení Tan Ich k Tux Kupaxa přes cenot Chuuh. Asi bude stačit ze strany Tan Ich hodit do díry u dna buben a na druhé straně sledovat, kde vypadne. Objevili jsme 100 metrů, ponor trval 120 minut. K dnešnímu dni máme 1350 m nových objevů!!

7.12.
Zkusíme dnes opět puklinu v Sac Ktu Cha, směřující na jih. Naposledy se mi zdálo, že by mohla být v jejím začátku průchozí cesta spodním patrem vlevo. Míra půjde na konec mé šňůry ze včerejška.
400 metrů nošení lahví, ustrojit a pak 12 minut plavání v 10 metrech na konec pukliny. Tady sundat jednu bokovku a protlačit se přes okénko. Za ním se rozdělujeme. Míra pokračuje přímo, já podlejzám skálu a mizím ve spodní chodbě pokryté na dně jemným kalem. Má výšku necelý metr, je potřeba plavat opatrně, ať nejsem v nulové viditelnosti. Pokračuje docela dobře, jen bych potřeboval víc na jih. Tlačí mně to ale ostře na západ. Osmdesát metrů a konec. Zkusil jsem ještě jednu odbočku na jih, ale skončila po 20 metrech. Mapuji a naproti mně plave Míra. Postoupil 18 metrů dobrým směrem, ale dál cesta nevedla. Jen uzavřená síňka. Otáčíme se a snažíme se proniknout ještě jednou odbočkou vlevo. Po 20 metrech se dostáváme na naši šňůru, kterou jsme natáhli v Sac Ktu Cha před pár dni. Vedla k malému okýnku. Takže jenom kruh zpátky. Dnes jsme objevili 120 metrů.


6.12.
Je to smutek. Před rokem jsem musel nesprávně změřit GPS pozici cenotu Chalat. Ukazovala mi, že jsme při mapování udělali chybu, což při vzdálenosti kolem 2,5 km není nic zvláštního. S nějakou odchylkou se počítá. Ta naše byla asi 40 metrů. To je dost. Zároveň nám tohle nesprávné změření GPS zkoumané chodby z Tux a Koox přiblížilo k sobě, takže jsem měl tendenci tomu věřit. Cenot Chalat jsme teď podle GPS souřadnic hledali v džungli hodinu a půl. Dostál svému jménu Chalat (Sekačka-sekání). Máme od mačet puchýře. Nakonec jsme ho objevili o 50 metrů jižněji. Znamená to, že naše mapování má odchylku necelých 20 metrů, ale taky to, že chodby, které se zdály v těsné blízkosti, jsou od sebe ještě 30 m. Asi se picnu. Už tak se rveme do pukliny na krev. Cestou zpátky jsme natáhli asi 80 m šňůry na druhou stranu, než je potřebné propojení. Byl jsem tak zklamán, že jsme ji zase stáhli bez změření a mapování. Takže dnes nula metrů. Míra konstatoval: „To jsme si dnes vybrali den volna, který jsi tak chtěl. Zítra zase do práce.“

5.12.
Už tři dni přesvědčuji Míru, že je načase dát den volna. Zamítá se. Pokud nespojíme Tux Kupaxa a Koox Baal, žádné volno nebude. Takže asi nebude vůbec. Dnešní pokus ze Sac Ktu Cha puklinou vedoucí přesně na jih nedopadl taky podle představ. Mapa naznačovala, že jsme od propojení asi 20-30 metrů. Na konci známých částí pukliny bylo u dna okýnko na jednu láhev. Dno ale tvořil nános rozpadlého vápence. Začal jsem hrabat a docela to šlo. Pak jsem se prodral v nulové viditelnosti přes úžinu s jednou lahví před sebou. Puklina za úžinou je pohodově plavatelná s bokovkami. Čekal jsem podobný charakter, jako před úžinou. Chodba se ale rozšířila na 3 metry a po 20 metrech jsem byl v prostorné síni. Nemilé překvapení. Takhle to z druhé strany od Koox Baal určitě nevypadá. Nakonec jsem vymotal 85 metrů šňůry a Koox Baal nikde. Asi jsme trošku mimo. Míra čekal u zúžení a nechtěl bych být na jeho místě. To jsou nervy. Trvalo mi to 45 minut. Ponor končíme po 65 minutách a přesouváme se s bokovkami na sobě do 100 metrů vzdáleného Chuuh. Chybí nám zmapovat asi 130 metrů, které jsem při sólo ponoru na jaře nedodělal. Dostáváme se až na konec, kde bychom mohli narazit na šňůru z Tan Ich. Nejde to. Všechno je ucpané. Míra ještě s jednou lahví přeběhl do cenotu Tan Ich, aby se podíval, jestli naše snažení na konci Chuuh nebude poznat. Bylo. Místo, kde předpokládáme kontakt je v oblaku kalu. Odkud přesně přichází se už zjistit nedá. Jdeme domů. U Tux Kupaxa potkáváme pracovníky INAH (Institut Nacional Archeology and History). Jdou s průvodcem pro nějaké vzorky kostí. Předáváme si kontakty.
Po zadání údajů do mapy je to snad už jenom na centimetry. To jsem zvědav, kde to vyleze. Pokud vůvec.


4.12.
Míra se zbláznil. Od auta vyrazil s láhvemi na zádech takovým tempem, že jsem málem vypustil duši. Asi zkoušel, co vydržím. Zítra mu přibalím do baťohu nějaké kameny. Kromě lahví totiž nosí ještě náš společný baťůžek, který vydá tak 7 kilo. Pot z nás stříkal. Obhajoval to tím, že musíme trošku cvičit. V cenotu Numya jsme žádný terno neudělali. Natáhli jsme okruh dlouhý 120 metrů, z něho odbočku do kaverny plné netopýrů. Je tam i malé okýnko ven. Tady prozatím končíme. Všechny pokusy dostat se na sever ztroskotaly v úžinách. Odnesli jsme věci zpátky k cenotu Sac Ktu Cha. Procházka džunglí v neoprénech s plnou polní by byla pro náhodného pocestného šokem. Zastavujeme se ještě u, včera prosekané, odbočky k cenotu Yuk. Bereme jeden komplet a Míra se v něm zanořuje. Tak trošku dle očekávání skončil po pár metrech v cenotu Sac Ktu Cha. Přibylo dalších 30 metrů polygonu. Dnes jsme objevili a zmapovali 175 metrů, takže jsme dohromady překročili první kilometr. Necháváme věci u Sac Ktu Cha a šlapeme domů. Zítra se sem možná nedostaneme, protože Don Coubertino se chystá řezat obrovský strom, spadlý přes cestu k Tux Kupaxa. Denně pod ním podjíždíme na citovku. Chybí tak 5 centimetrů.
...Nové fotky dole.

3.12.
Přesun potápění do cenotu Numya má svoje klady i zápory. Jdeme do něčeho úplně nového. Nové perspektivy, nová naděje. Zároveň ale 400, nebo 500 metrů nošení láhví. Čeká nás 700 metrů od auta k cenotu. To už se zapotíme. Navíc pár povalených stromů, údolíčka, díry. Před Numyou už z nás kape jak ze špatně zavřeného kohoutku. Strojíme láhve a zvažujeme, jak je prostrčit plazivkou. Nakonec do ní vlezu a Míra mi podává vše, co zbylo venku. Pak leze za mnou. Moc místa v kaverně není, ale na oblékání to bohatě stačí. Chystáme se zanořit a Míra zjišťuje, že mu chybí na druhém stupni krytka membrány i membrána. Všechno sundat a ven pro rezervní druhý stupeň. Naštěstí ho nosíme sebou. Vlez do cenotu je mrňavý, tady z kaverny naopak úplně pohodový. Šikmý svah do 7 metrů, tady chodba vysoká 3-5 metrů. Zahýbáme na východ. Nádherná výzdoba, ještě hezčí než v Tan Ich. Taky to ale padá ze stropu od bublin. Tvoří se jemná mlha. Střídáme hloubky od 2 do 10 metrů. Pořád nahoru dolů. Nahoře krásně vyzdobené síně, dolů chodby čočkovitého tvaru s občasnou výzdobou. Je to tady občas široké 40-50 metrů. Postoupili jsme přes tři dómy 260 metrů na východ. Dál je cesta uzavřená svahem. Nějaké možnosti budou, ale v tomhle oparu už toho necháme. Musíme to celé zmapovat. Ponor končíme po 100 minutách. Cestou od cenotu shazujeme láhve a sekáme směrem na Chalat. Ten bude 200 m od chodníčku. Po 100 m narážíme na cenot Yuk, který jsme s Radkem Teichmannem objevili na jaře. Dostal jméno podle Radkovi přezdívky - Kozel. Je v něm těsně pod stropem na hladině úplně čisto. Většinou jsou pokryty povrchy hladiny jemnými šupinami vápence. Buď tady před chvilkou pil jaguár, nebo se sem dostali bubliny z našeho ponoru. Po zadání údajů do mapy se přikláníme ke druhé verzi.
Od začátku pobytu jsme objevili a zmapovali 900 metrů chodeb.
...Nové fotky dole.


2.12.
Cestou k Tux Kupaxa nás čeká na rozcestí majitel pozemku, kolem kterého projíždíme. Už včera nás zastavil. Věděl, kolikrát jsme tady byli. Asi chce peníze za přejezd. Nerozuměli jsme mu. V Tulumu, cestou kolem domu Dona Coubertina, který vlastní území přímo u Tux Kupaxa, jsme ho včera potkali. Vyběhl jsem z auta a prohodil s ním pár zdvořilostních frází. Každý rok nám dával písemné povolení na práci v cenotech na pozemku. Ani teď nic nenamítá. Snažím se to „plynulou španělštinou“ vysvětlit hlídači. Nechává nás projet. Sac Ktu Cha je naším dnešním cílem. Máme tady nedodělávky. Ještě jedna neprozkoumaná chodbička a pak naše oblíbená díra, přes kterou jsme se dvakrát neprotáhli. Míra má v kapse kladivo a majzlík. Je tam masiv, který musíme trošku upravit. Začínáme chodbou, vedoucí na jih. Plazivka v bahně pod skálu, pak kroucení - levá, pravá, nahoru, dolů. Dře to, ale jde to. Chodba nás tlačí mírně doleva na východ. Postupujeme těžce 100 m. Končíme v síni 3x3 metry. Na jejím konci je okénko. Už se k němu cpu, když si všimnu, že je to vlastně ta samá díra, ve které jsme chtěli rubat z druhé strany. Udělali jsme pod vodou půlkruh a napojili se na naši šňůru. Z jedné strany smůla, protože tudy cesta nepovede, z druhé štěstí -nemusíme už rubat tvrdou skálu. Míra stejně cestou ztratil majzlík. Na prvních metrech téhle odbočky jsem si všimnul ještě zasintrované vertikální pukliny. Na začátku je nulová viditelnost, díky našemu snažení z předchozích pár minut, ale po několika centimetrech krásně čisto. Puklina má půl metru až metr šířku. Lezeme na boku jako „spidermani“. Nedá se plavat, jen přitahovat za výběžky a krapasy. Postoupili jsme 35 metrů. Tady je to už na hrabání. Opět nula. Raději vylezeme a uvidíme podle mapy. Cestou ven ještě znovu lezeme do naší první odbočky na jih z před pár dní. Na jejím konci bylo taky okno. Prorval jsem se, ale hned toho lituji. Jen malá síňka, bez dalšího pokračování. Nazpátek to jde mnohem hůř. Jen na hmat posunuji po malinkých kouskách láhve vedle těla. Zapomněl jsem jednu ruku vzadu a dřu. Vzduch mám ještě na hodinu. To půjde! Cuk, cuk, cuk a jsme tam. Málem mi upadl buben do pukliny. Už toho radši necháme. Ponor trval 120 minut. Venku v neoprénech s mačetami pokračujeme džunglí dalších 300 metrů k cenotu Numya (Vášeň). V neoprénech to docela jde, naštěstí není žádný hic. A nic nás nekousne. Dobrá uklidňovací myšlenka. Vstup je pod pěkným převisem. Otvor u dna tak 40 x 30 cm. Pod stropem 10 cm vzduch, zbytek pod vodou. Lezu po zádech dovnitř, Míra mi podává křídla a ploutve. Po třech metrech plazení na zádech s pusou a nosem nad hladinou se dostávám do větší prostory tak 30x20m. Uprostřed síňky je velký rozpláclý kořen, na kterém nechávám donesené věci. Na konci prostory se už dá i stát. Kolem lítají netopýři. Na vzdálenější straně padá dno prudce pod skálu. Tady jsem se na jaře zanořil s dvoulitrovou láhví a pouštělo to. Uvidíme zítra. Doma jsme zadali údaje do počítače. Vertikální puklina, ve které jsme objevili 35 metrů se přiblížila protilehlé chodbě z cenotu Koox Baal na 20 metrů. Tak teda nevím. Zítra tomu dáme ještě pokoj. Dnes jsme objevili a zmapovali 140 metrů.

1.12.
Cestou do cenotu nám proběhla nad hlavou skupinka opic-chápanů. Opět neseme 500 metrů dvě bokovky k Tan Ich. Oblékáme se ve 150 m vzdáleném Sac Ktu Cha. Je tady krásný převis a taky čisté jezero, kde se po ponoru opláchneme. Po zanoření do Tan Ich opět fotíme kosti, tentokrát s bleskem. Moc nám to nejde. Pak se pouštíme do zkoumání odboček z hlavní trasy. 140 minut pokoušíme štěstí v každé dírce, která by nám mohla otevřít bránu do volného prostranství v džungli. Třikrát to vypadá nadějně. Pokaždé však po 50 metrech končíme v neprůlezných pasážích. Objevili a zmapovali jsme 150 m, ale s výsledkem nejsme spokojeni. Od cenotu přesouváme všechen materiál zpátky k Sac Ktu Cha. Tady se zítra pokusíme přesvědčit přírodu, aby nám otevřela cestu přes malé okýnko, kde jsme už dvakrát neuspěli. Koupili jsme majzlík a kladivo.


30.11.
Ráno je zima. Ochlazení je tak výrazné, že nám stačí jeden pohled a je jasné, že dnes pravidelnou pohybovku u moře vynecháme. Ještě musíme navíc namotat jeden buben. Do džungle vyrážíme brzo. V 9.20 jsme u Tux Kupaxa, kde každý den necháváme auto. Odtud je to k cenotu Sac Ktu Cha 400 metrů. Tady máme všechny věci. Tan Ich, kde budeme dnes potápět, je ještě dalších 150 m dál. Nejdřív odnášíme láhve od auta až k cenotu, pak se vracíme obléct k Sac Ktu Cha. Při strojení lahví mi praská druhá vysokotlaká hadice. Máme sebou naštěstí stage automatiku jako rezervu. Ponor zahajujeme focením včera nalezených kostí. Pak plaveme 50 metrů na konec objevených prostor. Dál vede cesta nahoru do síně s hloubkou 5 metrů. Je tady nádherná výzdoba. Proplétáme se mezi krápníky do další síně. Ta má tak 50x50 metrů. Krápníkové bludiště v dómu, který dosahuje výšku 5 metrů je exkluzivní. Problémem je ale malá stabilita kudrnatých stalaktitů. Bubliny uvolňují jemný kal ze stropu a za chvilku jsme v oparu. Pokračujeme na jih. Tímhle směrem nejsou žádné známé cenoty. Jdeme do panenského podzemí. Naše radost není dlouhá. Cesta se zvedá a vyplaveme na hladinu uzavřeného cenotu bez světla. Vracíme se a zkoušíme obeplavat celou síň dokola. Nic moc to není. Zkoušíme klesnout do spodního patra (10 m). Tady cesta vede a mi po ní pokračujeme prostory vysokými necelé dva metry. Není tady jednoznačná chodba, jen placaté "všudetrošku". Motáme se dokola. Bude lepší naházet údaje do počítače a pak rozhodnout, kudy má smysl pokračovat. Vracíme se zpátky. Ponor trval 130 minut. Objevili a zmapovali jsme 240 m.

29.11.
Ráno vyrážíme na pláž. Začali jsme fotbálkem na jednu branku, pak si dali ještě volejbalový zápas na malé hřiště. Míra má blbej den. Cestou k cenotu se to potvrzuje. Hodil šipku s láhvemi na zádech. Ještě že jsem to stihl vyfotit. Asi by to doma nepřiznal. Potápět se chceme opět v cenotu Sac Ktu Cha. Tentokrát se pokusíme najít spojení se systémem Tux Kupaxa. Dle mapy nám chybí 8 metrů, ale moje loňské pokusy ze strany Tux Kupaxa (cenot Chuuh), nebyli úspěšné. Do Chuuhu instalujeme rozsvícenou baterku v místě, které považuji za možné místo spojení. Mohla by nám pomoct při hledání z druhé strany. Proplavali jsme celým cenotem Sac Ktu Cha až do míst, kde začínáme hledat světlo baterky. Napodruhé se to daří. Za krápníkovým okénkem nám svítí baterka do očí. Cenot Sac Ktu Cha je připojen k systému Tux Kupaxa a ten je tak o několik stovek metrů delší. Vracíme se pár metrů zpátky a jsme u odbočky do perspektivního okýnka, kde jsme to už zkoušeli včera. Jdu první. Před malou síňkou sundávám jednu bokovku. Pokud prolezu, Míra ji strčí za mnou. Druhou láhev tlačím před sebou. Krápník, který stál uprostřed síňky a bránil v lepší pozici při nalézání do úzkého otvoru, vzal za své po kontaktu s tvrdou S80. Zkouším prolézt, ale s křídlem to nepůjde. Sundávám postroj. Nechávám ho ležet vedle sebe a zkouším znovu. Láhev, hlava a jedno rameno jsou za okýnkem. Zbytek tam nedostanu. Všude kolem je už nulová viditelnost. Najednou rána. Praskla mi vysokotlaká hadice. Vzduch se valí dírou ven a i tam, kde bylo aspoň trosku vidět, je najednou bílá neproniknutelná mlha. Mám v ruce jednu láhev s prasklým vysokotlakem, buben v druhé ruce, křídlo pod paží, couvám. Mírovi jsem strčil moji láhev před masku. Hned chápe o co jde a cpe mi mojí druhou bokovku. Tlačím ho před sebou do míst, kde je trochu vidět. Dávám mu láhev s prasklou hadicí a do podpaží beru tu, co mi podal. Ještě Míru posílám pro buben a moje křídlo. Je tam tak bílo, že přichází jenom s bubnem, který našel po šňůře. Plaveme ven. Na hladinu v boční větvi Sac Ktu Cha je to naštěstí jenom pár záměrů. Čekáme půl hodiny a Míra se vrací pro moje křídlo. Tentokrát ho našel.
V láhvi mám ještě 130 barů, Míra v každé 150. Lezeme ven a přesouváme se ke 150 m vzdálenému cenotu Tan Ich (brýle). Potopil jsem se v něm na jaře s dvoulitrovou lahví. Vstup je malý, dál mi to připadalo perspektivní. Plavu s jednou lahví, Míra má dvě. Po překonání desetimetrového srázu mezi krapasy jsme v síni, která nemá jednoznačné pokračování. Zkoušíme několik užších míst. Je tady nádherná výzdoba, ale ze strupu docela intenzivně padá kal. Míra nachází při mapování kosti menšího savce. Ještě mne navádí, abych zkusil jednu z menších plazivek v dolním patře. Prolezu a ještě jedno zúžení. I to jsem lehce překonal. S jednou láhví je to sranda. Ten šílenec Míra to stejně proleze i se dvěma. Chodba pokračuje dál. V láhvi mám 50 barů a končím. Míra je samozřejmě za mnou, takže máme bohatou rezervu na návrat, ale další objevování necháme na zítra. Po zadání údajů do počítače jsme dnes zmapovali 100 m nových prostor.


28.11.2011
Začínáme s explorací. Míra přiletěl včera večer. Před jeho příjezdem jsem prošel všechny půjčovny a snažil se dostat co nejnižší cenu za Jeep Wrangler v kratší verzi. Nakonec jsem to usmlouval na necelých 60 USD/den. Málo to není, ale do džungle se bez akčního auta nedostaneme.

Ráno jsme vyrazili k moři a krátkým volejbálkem se zahřáli. Je to potřeba. Teplota od včera klesla o dobrých 6 stupňů. Je zdravě, až se nám do moře nechtělo. Voda však má stále svých 28, takže příjemné vykoupání. V 9 hodin v plnírně strojíme bokovky. Radkův nový sidemount jsme sestrojili už včera večer. Dnes přijdou na řadu první testy. Začínáme v cenotu Sac Ktu Cha, který jsem objevil před rokem. Je u něj palapa. Jedná se o rozsáhlou depresi s několika hladinami. Jako první tady exploroval v roce 1999 Robbie Schmittner. Jeho původní šňůru jsem před rokem o několik desítek metrů natáhl a spojil s dalším cenotem. Dnes se chceme pokusit najít možné pokračování na jih směrem k námi objeveným chodbám v Koox Baal. Na ponor použijeme dvě bokovky. Chodby v Sac Ktu Cha jsou menší, přecházejí občas v plazivky. Asi po 100 metrech je větší prostora s ohromnými balvany. Je to místo, které je ke Koox Baalu nejblíže. Navazujeme buben a postupujeme s Mírou chodbou, která po chvilce přechází v několik puklin. V jedné z nich jsme postoupili asi 30 metrů. Dál je to na krev. Mapujeme takřka v nule. Musím pokaždé odplavat pár metrů od bodu, abych přečetl údaje na buzole a počítači. Natáhli jsme 60 metrů na jihozápad. Potřebovali jsme spíš čistý jih. Charakter chodby je podobný, jako jsme objevili z druhé strany s Radkem Husákem před rokem, ale směr není úplně košer. Po zmapování se posouváme po hlavní lajně dál až do druhé části cenotu a tady se snažíme prodrat přes úžinu, kterou jsem před rokem označil jako perspektivní. Malá síňka s krapasem uprostřed končí oknem. Je to vyloženě nomount záležitost, dá se překonat jen bez lahví. Jednu nechávám před síňkou, druhou tlačím před sebou, ale do díry se dostávám jenom hlavou. Po mně to zkouší ještě Míra. Napasoval se do ní hrudníkem. Hlava je v čisté vodě, proti teče lehký proud. Druhý potápěč je v totální nule, neví, co se před ním děje. Budeme to muset zkusit příště s kladivem. Směr je dobrý, ale dnes jsme na to neměli. Ponor končíme po 120 minutách, maximální hloubka byla 10,2 metru. U cenotu necháváme všechny věci až na láhve. Zítra zkusíme najít místo, které je nejblíže k cenotu Tux Kupaxa. Dle mapy nás od něj dělí 8 metrů.
Vstup do cenotu ChuuhVstup do cenotu ChuuhCesta k cenotu YukCenot YukCenot YukTrocha Vánoční atmosféry z TulumuCaverna v cenotu NumyaVstup do cenotu NumyaVstup do cenotu Numya ICesta k cenotu Numya700m soumařeníCenot YukNalezené kosti neznámého savceMíra před zanořením do Tan IchExploreři před cenotem Sac Ktu ChaMíra už má dost...1,5m dlouhý had

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login
News

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy