Sardinie 2015 - chčie a chčie, říkal to děda...

<br>Sardinie 2015 - chčie a chčie, říkal to děda...

Divoká, autentická reportáž od přímého účastníka letošní expedice na Sardinii, Radka Teichmanna:

Vyzvedávám expediční stravu a vracím se dobalit přístroj, lahve, automatiky a nějaké drobnosti...

Pepa zvoní u branky a dožaduje se klíčů od vozu, aby mohl začít nakládat věci do vleku. Nestíhám, dobaluji  osobní hadry a do toho ještě zvoní telefon, že se musím vrátit pro jídlo, které mi zapomněli předat. Paráda, kluci na nás čekají v Orce a my se ještě musíme kodrcat s vlekem do Počernic pro zbytek bašty.
Na Orcu dorážíme se čtyřicetiminutovým zpožděním; nakládáme všechny věci. Musíme se snažit, místa je čím dál míň a věcí pořád hodně. Nakonec jsme Tetris zvládli, loučíme se s Mírou, Rafem a Martinem a vyrážíme směr Livorno.

V přístavu jsme jako první, do trajektu vjíždíme skoro poslední. Volné místo pro přespání nacházíme až na nejvyšší palubě ve „Sky Bar“, dáme pár pivek s vysočinou a uléháme. Po půlnoci mě budí pocit jízdy v rychlovýtahu, na moři jsou pěkně velké vlny a trajekt se houpe pět metrů nahoru a zase dolů. Lidi kolem nás po sobě divně koukají a mezi nimi probíhají členové posádky s vážným výrazem. Koukáme na sebe s Willym a znovu uléháme, pokouším se znovu usnout. Spím na půl oka a stále to se mnou háže ze strany na stranu. Do toho si uvědomuji, že jsem vůbec nezabrzdil auto s vlekem, které je v nákladovém prostoru, je tam pouze rychlost. Od té chvíle vzal spánek za své a pouze se převaluji, jsem zvědav, jak bude auto ráno vypadat...

2.10.2015

Super, auto je v celku a bez známek poškození po noční cestě lodí a můžeme vyrazit vstříc novým zážitkům v sardinských ďurách.

Z přístavu nabíráme směr Cala Gonone, vítr se nás snaží stále sfouknout ze silnice, stromy se ohýbají až k zemi. Na silnici jsou nánosy bahna, kamení a lidé stojící u domků podél silnice mají utrápené pohledy. Garáže plné bahna, vyplavené domy. Ze strání se valí proudy vody. Je to pro nás rána, mlčíme, do hlav se nám vkrádají myšlenky o konci expedice ještě dřív než začala. Po hodině se dostáváme na východní pobřeží a zde je situace výrazně lepší. Vítr fouká od západu a tak jsme za větrem, i pozůstatky po nějakých mega deštích nejsou tak patrné.

Rozhodujeme se, že zajedeme úplně k moři se podívat, jaká je situace U Bue Marina a v údolí Cala Fuili. Zcela náhodou se zde potkáváme s Fábiem, který je zde se stejným cílem jako my, zkontrolovat situaci. Po přivítání volá Leovi a domlouváme se, kde se potkáme, aby nám ukázal cestu k Su Molente shora z hřebenu.
Čekáme na odbočce a po chvíli přijíždí bílý Landrover. Proplétáme se úzkou cestičkou po úbočí údolí, po pár kilometrech odpojujeme vlek, dál to půjde už jen se solo autem. Přisedáme k Leovi do lanďáku - veze nás ještě pár kilometrů na konec cesty, kde nám ukazuje směr, kudy máme jít dál pěšky. Po návratu zpět k našemu autu chystáme potřebný materiál a již sami vyrážíme po klikaté horské cestě s naším VW. 

S plnými tranďáky na zádech se spouštíme po suťáku dolů do údolí. Dorážíme ke vstupu do Su Molente, stopy po třídenním dešti jsou patrné, ale není to na první pohled tragické. Vše se ukáže zítra, kdy se půjdeme podívat dolů do jeskyně na stav vody. Necháváme zde donesené lahve a vydáváme se na cestu vzhůru, zpět k autu. Po necelé hodině stoupání jsme opět nahoře.

Dle dohody volám kolem čtvrté náčelníkovi Danovi Hutňanovi a zjišťuji, jak je na tom s cestou z Korsiky. Veze člun a ještě musí vyzvednout na letišti kluky, kteří doletí z Prahy...

„Je tady bouřka, silný vítr a vůbec nevím, jestli pojede trajekt." To nebyla vůbec pozitivní zpráva. Voláme si ještě kolem šesté a Dan mi sděluje: "Přístav je plný lidí, ale probojoval jsem se na trajekt, kamioňáci se porvali o to, kdo se dostane na loď, kluky vyzvednu na letišti a dorazíme za vámi kolem třetí v noci." Paráda, nebudu se muset trmácet čtyři hodiny na letiště.

Po večeři všichni odpadáme a uléháme.

3.10.2015

Ráno jsme skoro kompletní, jen slovenská část výpravy ještě chybí, jsou na cestě z přístavu, dorazí až po obědě.

Po snídani vyrážíme do údolí ke vstupům do jeskyní Su Molente a Carcaragone plni očekávání, jak to vypadá s vodou v jeskyni.

První skupina - Dan, Míra, Martin a Matouš půjdou zkontrolovat vchod přes písečnou dunu a pokusí se napojit do hlavního kolektoru SuMolente. Radek, Rafa, Pepa a Willy jdou zkontrolovat situaci do hlavního vchodu Su Molente a pak ještě do Carcaragone.

Po necelé hodince jsme dole v údolí, rozdělujeme se dle domluvy a vyrážíme ke vstupním otvorům, které jsou od sebe cca 300 metrů. Převlékáme se do overalů, bereme holiny a soukáme se úzkými placatými chodbami dolů do Su Molente. Proklouzneme úzkou puklinou, slezeme provazový žebřík a po chvíli narážíme na vodu. Loni v těchto místech voda přeci nebyla, pokračujeme dál...

Jsme na konci chodby, dál je již jen voda, která se pozvolna dotýká svažujícího stropu. Místo, kde se kluci loni strojili do výstroje, je pod vodou, hladina je o 2,5 metru výš! Čistota vody taky žádná sláva, viditelnost do 2 metrů. To nevypadá moc dobře. Uděláme pár obrázků, otáčíme a vracíme se zpět na povrch.

Pokračujeme vzhůru údolím ke Carcaragone, i zde je vidět síla vodního živlu. Ohnuté stromy, poházené kmeny jako by to byla stébla trávy.

Sestupujeme dolů do jeskyně, loni jsme v této jeskyni nenašli ani jeden potůček, tak jsme zvědaví, jak to bude vypadat nyní. Možná velká voda změnila koncový zasypaný sifon pískem a cesta bude otevřená.  Na rozuzlení jsme nemuseli čekat dlouho, po chvíli jsme u 50 cm hluboké řeky, která se valí korytem do nitra Carcaragone. Zakrouceným meandrem jsme došli až na konec chodby, kde se voda ztrácela v tekutých pískách pod skalním břitem. Tudy to asi nepůjde. Vracíme se zpět.

Scházíme údolím zpět k Sumolente a potkáváme Dana, Míru a kluky. Přes dunu se nedostali, vchod je zasypaný a postup dál tudy není možný. Tak aspoň odnesli lahve dolů přes vstup, který jsme ráno zkoumali jako první, počkali u vody hodinu a hladina klesla o 15 cm.

Všichni se jdeme podívat ještě na puklinu Buko, kde se naši slovenští borci budou snažit prokopat do Ramo Sud v systému Bue Marino. Slováci již dorazili a chystají si nádobíčko.

Večer se všichni potkáváme v našem provizorním tábořišti na planině, kde přespíme ještě jednu noc. Než ulehneme do svých ložnic, probíráme možné plány na budoucí dny ve vztahu k nastalým podmínkám v terénu.

4.10.2015

Ráno vyráží slovenská grupa s Mírou opět do údolí, kde budou chystat nějaké potřeby a my ostatní jedeme do Cala Gonone, odkud začneme s transportem materiálu po moři na pláž Cala Luna, kde v jedné kaverně vybudujeme základní tábor.

Vše probíhá hladce až na vykládání věcí ze člunu, kdy nám chvílemi značně situaci komplikují vlny. Tábor je hotov.

5.10.2015

Naši dva push diveři Dan s Mírou si chystají poslední věci na svůj pokus o propojení Su Molente a Su Palu. Karol s Palem jim sekundují, budou klukům pomáhat s transportem lahví za první sifon. Poté s ostatními odcházejí do údolí doladit poslední detaily a snést veškerý materiál dolů do Su Molente.

S Rafou, Pepou a Willym jdeme do Carcaragone ještě jednou zjistit situaci s vodou, jelikož někteří členové výpravy projevili zájem se znovu zkusit ponořit do tekutých písků na konci Carcarogone! Co k tomu dodat? Současně jsme chtěli nalít do vody fluorescent, aby až kluci půjdou zítra do vody v Su Molente, viděli odkud se vlévá voda z Carcaragone do Su Molente.
Situace v Carcaragone je o poznání jiná než včera, voda je téměř pryč, už zbývá jen menší potůček. V místech, kde včera voda mizela v tekutých píscích pod břitem, je opět skoro suchý písek. Zkoušíme zde hrabat jestli třeba náhodou....

Cestou zpět vyléváme fluorescent do místa kde se voda nejvíce ztrácí pod skalou.

Kluci v Buku vytáhnou několik tranďáků s naplaveným bahnem a konečně se bude dát pokračovat v postupu. 

6.10.2015

Den „D“ push diveři Dan s Mírou se vydávají na svůj push dive, kde jim budou pomáhat Karol s Palem za první sifon. Držíme palce, kluci to nebudou mít jednoduché!

Ostatní kluci slovenský jdou pokračovat do Buka, jde jim to na jedničku.

Já s Rafou jdeme do Bue na jižní větev, kde se pokusíme v sifonu Terminále prohrabat pískem postup dál v odbočce, kterou jsme loni našli. S transportem lahví nám pomáhá Marťas, Pepa, Matouš a Willy.
Procházíme tunelem a tam,kde jindy bývá písek je nyní jezero....

V systému Bue stoupla voda při povodni o 4 metry a nyní je už "jen" o 1,5m výše. S Marťasem jsme se shodli, že za celou dobu, kdy jsme tady byli, jsme to tady takhle neviděli. Jsme zvědaví, jak to bude vypadat na konci tunelu u sifonu Terminále.

Jsme u Terminále, obří písečné duny jsou zpřeházené a terén je změněn k nepoznání. Voda v sifonu nevypadá tak blbě jako v Su Molente a její výškový stav není taky dramatický. Přecijenom jsme poměrně dost daleko v jeskyni.

S Rafou jsme se zanořili do Terminále, chvíli hledáme vyznačenou odbočku, vidět je tak 3 metry, takže v tunelu, který má na šířku 10 metrů, to hledání trvá déle. A už jsme v tlakovém tunelu odbočky a spouštíme se na její konec, kde se pokusíme prohrabat pod skalní břit, kde očekáváme rozšíření profilu a možnost postupu dál.

Po 35 min hrabání jsme se dostali až k místu, kde to vypadá, že jsme na druhé straně. Deko naskakuje, plynu je tak akorát na návrat. Otáčíme se a proti proudu se hrabeme zpět do hlavního sifonu. V užších místech je takový proud že se přitahujeme za výběžky na stěnách tunelu.  Po 90 minutách jsme zpátky na hladině sifonu Terminále.

Dan s Mírou v Su Molente bojovali na hranici možností! Hledání šňůry, boj s proudem a nakonec hledání nové cesty v prostoru od nevidim do nevidim podle čeřin v písku - další postup nebyl vzhledem ke špatné viditelnosti možný. Kluci natáhli 20 metrů nové šňůry. Celá akce trvala téměř 9 hodin!

Slovenští horníci na Buku se snaží, ale jde to velice pomalu.

Celkově jsme ze situace zklamaní, bohužel zasáhla vyšší moc, ještě před pár dny zde byly podmínky pro průzkum ideální. Počasí nám však nepřeje. Snad se podaří postup na Terminále.

7.10.2015

Ráno odcházíme s Rafou pouze ve dvou opět do Bue, kde zkusíme další postup v odbočce z Terminále.
Ostatní jdou vyzvednout použitý materiál ze Su Molente a odnést jej zpět do tábora. V Su Molente je nanošeno cca 20 tranďáků s materiálem.

S Rafou se opět zanořujeme do Terminále a během pár minut jsme dole u písečného závalu. Ještě zkontrolujeme situaci, odhrábneme ještě jedno kolečko písku, navazuju buben a Rafa jde zkusit štěstí. Po pár vteřinách mizí za břitem, bohužel po asi pěti metrech se profil opět zužuje a dál je to opět neprůlezné. Rafa trochu „bojuje“ o život když se dere zpátky, ale nakonec jsme se tomu zasmáli. Bohužel vidina možnosti pokračovat dále vzala zatím za své.

Naštěstí večer Míra vytasí, že má narozeniny ... a tak se veselíme společně s Cpt. Morganem, kterého (přesněji několik) vytáhnul z bedny.

8.10.2015

Ti, kteří „mohou“, jdou na průzkumnou výpravu do Su Palu Su Spiria zjistit možnost propojení se Su Molente z této strany. Karol s Palem jdou opět do Buka aby se zase o kousek posunuli dál, skála je tvrdá a menšina, slovy tři kusy, „hlídá“ tábor :-)

V podvečer se všichni výletníci a pracanti scházejí v táboře. Je 18:30 a náčelník Dan přináší zprávu o příchozí bouři, která má být ještě silnější než ta poslední. Od zítřka má pršet ...

Rychle se rozhodujeme, vše začínáme balit a stěhovat na pevninu do CalaGonone, nechceme v případě velkých vln vše nosit několik kilometrů na zádech. Kolem půlnoci jsme všichni v přístavu, balíme auta a opět nahoru na planinu, kde přespíme.

Marťasovi se podařilo přebukovat trajekt na sobotu ráno.

9.10.2015

Od rána prší a fouká. Ještě že jsme vše odvezli z Cala Luny včera, dnes by to bylo dost složité, možná i nemožné.  Slovenská část jde ještě pro poslední dva batohy do údolí, pěkně zmokli. Poledne strávíme setkáním s Fábiem, Todim a Leem a pak se přesouváme do přístavu, kde přespíme a ráno hurá na trajekt.

10.10.2015

Mordor, černá obloha, vítr a několikametrové vlny. Trajekt odjíždí z jiného města a tak na poslední chvíli přejíždí kolona několika desítek aut skoro 20 km do Olbie. Loď odjíždí téměř s tříhodinovým zpožděním, stevardi rozdávají pytlíky na blití.

Na letošní výlet na Sardinii jsme odjížděli plni optimismu, ale bohužel klimatické podmínky nedovolily dosažení očekávaných objevů.

Radomír T.

Akce Sardinie 2015 se účastnili:

za Speleoaquanaut

Dan, Míra, Radek, Martin, Pepa, Ráfa

za slovenský Speleodiver

Karol, Bára, Erich, Palo, Abo

hosté

Willy, Matouš 

 
...

Sestup paralympioniků do údolí Codula di Lunafoto Willy @ 2015 Budování hlavního táboru v Caverněfoto Willy @ 2015 Tradiční přehršel expredičního materiálu čeká v přístavu Cala Gonone na naloděnífoto Willy @ 2015 Tihle k nám nepatří...foto Willy @ 2015 ...i když na některé transporty by se hodilifoto Willy @ 2015 Díky aktuálnímu nečasu nebyly podmínky ideální...foto Willy @ 2015 ...vchody byly zanesené...foto Willy @ 2015 ...voda se špatnou viditelností nastoupala do plazivekfoto Willy @ 2015 V mezičase nezbylo než věnovat se požitkům...foto Willy @ 2015 ...tomuhle rozumí každýfoto Willy @ 2015 Ale i život v základním táboře má svojí atmosféru...foto Willy @ 2015 ...Sardinie je totiž překrásnáfoto Willy @ 2015 Podle oblohy by se ani ve snu nedaly předpokládat povodně...foto Willy @ 2015 ...v podzemí to však vypadalo jinak.foto Willy @ 2015 Přesto se tým Čechoslováků snažil překonat laťkufoto Willy @ 2015 Používal i klasické probarvení fluorescentem...foto Willy @ 2015 ...a vytvořil kosmické jezírko z Half Lifefoto Willy @ 2015 Tohle taky nejsou našifoto Willy @ 2015 ...i když by do týmu jistě zapadlifoto Willy @ 2015 Bojová porada před dalším postupemfoto Willy @ 2015 Ve vzdálených pasážích Bue Marina je konečně lepší viditelnostfoto Willy @ 2015 Alespoň přivezeme pár povedených fotekfoto Willy @ 2015 Zaplavené části jeskyně Bue Marino jsou rozlehlé...foto Willy @ 2015 ...značení šipkami je pod vodou naprostý základfoto Willy @ 2015 Potápěč v labyrintu hltá podvodní půvabyfoto Willy @ 2015 Výzdoba je vděčná a fotogenickáfoto Willy @ 2015 Sardinské jeskyně jsou však nádherné i na suchu foto Willy @ 2015 Temné interiery Carcaragonefoto Willy @ 2015 Plazivky v Su Molentefoto Willy @ 2015 Opět temné tunely Carcaragonefoto Willy @ 2015 A opět doplnění energiefoto Willy @ 2015 Počasí je však nekompromisní, prcháme před další vlnou povodnífoto Willy @ 2015 Nezbývá než únik na trajektfoto Willy @ 2015 Tentokrát si dal už Radek pozor, aby zabrzdil, vlny si s trajektem pohazují jako s hračkoufoto Willy @ 2015 Na trajektu rozdával stevard pytlíky na blití, ale z našich matadórů je naštětí nikdo nepoužilfoto Willy @ 2015 ...no tak tyhle už vůbec ne!foto Willy @ 2015

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy