Boka, Boka - jak nezachránit Náčelníka

Volám Tondovi, právě jsem mluvil s Danem a je špatná předpověď počasí, má pršet a hrozí, že poteče moc vody. Překládáme akci na příští týden.

Je úterý 28. října, kolem deváté se scházíme na Orce s Tondou a Danem, nakládáme tranďáky a vyrážíme směr Slovinsko, kde se máme potkat s klukama z Moravy a Slovenska.

Při lednové akci ve vývěru Boka Dan s Mírou proplavali a zmapovali pět sifonů. Na základě vzniklé mapy a její konfrontace s popisem bádání italské skupiny vyvstalo mnoho otázek, kde skutečně skončili Italové a kam bude pokračovat perspektivní puklina v pátém sifonu. Na tyto otázky má přinést odpovědi právě odstartovaná expedice.

Probouzíme se v půl osmé, venku jsou 3 pod nulou a my vylézáme z auta, kde jsme si po příjezdu ještě dvě hodinky schrupli.  Kluci ze Slovenska - Karol s Tomášem a Míra jsou taky již na místě a čekáme ještě až dorazí parta z Moravy - Pavouk a Láďa. V mezičase přebalujeme bágly, kluci jsou tady, dojíme zbylé řízky a vyrážíme do kopců, jejichž vrcholky ozařuje vycházející slunce, vypadá to na pěkné počasí.

Čeká nás  transport k vývěru, který leží o 300 m výše v horské rozsedlině. Cesta je úzká a kamenitá, kozí stezka. Musíme se po ní dostat ještě 100 metrů nad vodopád a pak slézt k vývěru. Po necelých dvou hodinách jsme na místě. Pohled od vývěru do údolí zalitého sluncem je překrásný. Vybalujeme všechny tranďáky a Míra s Danem se začínají chystat na ponor do vývěru. Se zpožděním doráží Láďa, cestou blbě šlápnul a pohmoždil si kotník. Klukům pomáháme s doladěním výstroje, zvláštní péči věnujeme místům na suchém obleku, kde by mohla zatékat voda, která má 2°C. Vzhledem k předpokládané délce ponoru 4 hodiny je důležité sucho v obleku pro zachování tepelné pohody.

Dan s Mírou se v 11h zanořují do křišťálově čisté vody, ještě sledujeme bubliny mezi kameny, než úplně zmizí.

Do doby jejich plánovaného vynoření zbývá dost času a tak se vydáváme na obhlídku blízkého terénu. Je krásné počasí a sluníčko příjemně hřeje, snažíme se pochytat co nejvíce jeho paprsků než zapadne za vysoký horizont. Kluci rozbalují vařič a chystají čaj.

Je 15 hodin, slunce se schovalo za obzor a je tady čas plánovaného návratu kluků, všichni se tedy pomalu posunujeme k místu, kde se kluci zanořili a vyhlížíme bubliny.  Žádné náznaky, že by se kluci vraceli však nevidíme, čekáme a popíjíme čaj a povídáme si.

Bubliny, bubliny, na hladinu začaly pozvolna stoupat malé bublinky, když jsme tady byli v lednu, tak po objevení prvních bublin to trvalo ještě půl hodiny, než kluci vylezli, takže by měli být maximálně do hodiny venku.

Je 16 hodin, slunko je už hodně nízko a bubliny se pomalu přestaly objevovat, až se hladina zklidnila a je opět jako sklo. Všichni očima visíme na místu zanoření a taháme kluky pohledem ven z vody. Je to již pět hodin od zanoření a stále nic. Nejspíš kluci našli nějaké nové suché prostory a běhají po jeskyni, ale už by se měli vracet.

V 17 hodin se již začíná stmívat, je poměrně chladno a všichni stojíme u vody a hledíme na klidnou hladinu jezírka. Je to už 6 hodin od zanoření, voda má 2C°... Mezi námi je již znát zvyšující se nervozita a začínáme řešit, co se mohlo stát, ale stále věříme, že jsou kluci v nějakém suchém prostoru a objevují.  Nicméně začínáme se připravovat na variantu donesení potápěčského materiálu z auta a organizování záchranné akce.  Jestli se do půl šesté nevynoří, rozjíždíme záchrannou akci.

Je 17,30, to je 6,5 hodiny od zanoření, již je tma a hladina je stále jako sklo a kluci nikde. Řešíme postup záchranných prací a časový harmonogram, začínáme balit prázdné tranďáky a připravujeme se na cestu dolů k autům, kde máme potápěčský materiál připravený na další akci.

Blíží se 18 hodina a kluci stále nikde, Pavouk volá do Čech Knakovi, který bude domlouvat s italskými kolegy zahájení záchranné akce a Karol se pokouší dovolat Radkovi Husákovi a domluvit koordinaci záchranné akce s klukama z Čech.  Následně si bereme prázdné vaky a vyrážíme na cestu, Láďa s podvrknutým kotníkem zde bude čekat a případně hlásit, kdyby se kluci ještě objevili.

Nervozita, obavy a strach z toho, co se stalo je na všech znát, všichni máme zachmuřené tváře, z nichž je patrné napětí z nastalé situace. V hlavě si promítám mapku jeskyně a přemítám, jak budeme s Tondou provádět záchranný ponor, promýšlím možné varianty postupu a případné komplikace, začínáme stoupat po kozí stezce směrem k autům.

Bubliny, bubliny - řve Láďa. Jako by do nás střelilo, všichni se otáčíme a běžíme k jezírku. Už vidíme světla pod hladinou, jedno a... je tam i druhé, je slyšet  jak všem spadl kámen ze srdce, obrovská úleva, záchranná akce se nekoná, kluci jsou v pořádku!  A máme dalších 900 metrů objevené a zmapované jeskyně!

Již je hluboká tma a kluci se po sedmi hodinách vynořují z vývěru, 3hodiny po domluveném časovém limitu, ale živí a zdraví.

Balíme veškerý materiál a vyrážíme na cestu zpět dolů z kopců k autům a hurá do hospody na pořádnou baštu!

 

 

Radek T.

 

 

Popis ponoru

Vzhledem k tomu, že se chceme pokusit o pokračování v exploraci, přidáváme k výstroji další lahev. Také ve stage použijeme nitrox, abychom zamezili nutnosti končit ponor dekompresí v dvoustupňové vodě. Na ponor vyrážíme s 2x7 l na zádech, stage 12 litrů a 7 litrů, všechno nafoukano na 250 barů.

 

1.sifon

Naše šňůra z lednového ponoru zmizela, takže z povrchu natahujeme novou. V deseti metrech nacházíme utržený konec a pokračujeme po navázání dál. Viditelnost je kolem 20 metrů. Po sto pěti metrech vyplaveme v jezírku za prvním sifonem a čeká nás nemilé překvapení. I když to venku vypadalo tak, že průtok je stejný jako při předešlé akci, z pukliny, kterou jsme v lednu pohodlně proti proudu prošli, se valí půlmetrová vlna. Nemáme šanci proti ní postoupit ani o deset centimetrů. Sundáváme stage a do jezírka za puklinou přenášíme materiál suchou chodbou s dvoumetrovým skalním stupněm.

 

2. a 3. sifon

Ve druhém sifonu zatáčíme bez vynoření do sifonu třetího. V hloubce 25 metrů je opět přetržená vodící šňůra. Navazujeme buben a po 15 metrech nalézáme pokračování. V jezeře za 3. sifonem necháváme stage 12 litrů. Na konci jezera začíná 4. sifon.

 

4. sifon

Při předešlé akci jsme se za tímto sifonem vynořili v síni s jezerem a vodopádem. Teď ale těsně před ním v hloubce 12 metrů pokračujeme chodbou s fragmenty italské šňůry z devadesátých let.

 

5. sifon

Po 50 metrech v hloubce 5 metrů se vynořujeme v říční chodbě. Uprostřed pukliny je na dně zaklíněný kámen, kolem kterého proudí prudký tok. Před ním zanecháváme druhou stage a kámen oblézáme. Šikmá stěna na pravé straně a prostory nad ní naznačují možné suché pokračování. Chodba je u hladiny široká 2-4 metry. Na dně v hloubce 1-1,5 metru jsou jeskynní perly a drobné valouny. Pokračujeme proti proudu cca 40 metrů. Tady začíná 6. sifon.

 

6. sifon

Je dlouhý 100 metrů a končí jezerem 10x10 metrů s vodopádem. Nad vodopádem vytékajícím z úzké průrvy je 10 metrů vysoký skalní stupeň. Odkládáme láhve a lezeme terénem, který vyžaduje značnou opatrnost. Ze skalního stupně pokračuje do masivu prostorná chodba s tekoucím potokem. Dle našeho názoru představuje asi třetinu průtoku za druhým sifonem.

 

Suché části

Rozlehlý až 10 metrů široký tunel představuje říční chodbu, která může být při vysokých stavech protékána značným množstvím vody. Na několika místech jsou komíny, ze kterých přitékají malé potůčky. Dno je pokryto velkými balvany a skalní stupně znesnadňují postup jeskyní.  Po osmdesáti metrech se potok i chodba dělí na dva samostatné tunely. Pravý tunel končí po 150 metrech těžce lezitelným komínem. Levý tunel má několik odboček s volným pokračováním. Chodba po 300 metrech zatáčí zpět a pravděpodobně směřuje k neproplavanému sedmému sifonu. Končí 10 metrů hlubokou propastí (8x10 metrů) s pokračující meandrovou chodbou. Je slyšet prudký tok.

 

7. sifon

Cestou zpět mapujeme objevené prostory a vracíme se k 6.sifonu. Po zanoření ještě plaveme do pukliny, začínající v hloubce 6 metrů. Představuje 7. sifon, který drží generální směr celé jeskyně. Puklina je široká 2 metry a hlavní chodba padá po osmdesáti metrech do hloubky přes 30 metrů. Tady potápěči končí průzkum. Za posledním vyvázáním směřuje puklina šikmo nahoru.

 

Cesta ven

Míříme ven a mapujeme zatopené části až před začátek 5. sifonu. Promrznutí cestou na konec zaplavených částí a totální přehřátí při mapování suchých prostor způsobilo, že cesta zpět je poznamenaná problémy se zimou. Při mapování jsme také značně překročili domluvený čas pobytu v sifonech. Chybělo málo, aby doprovodná skupina na povrchu rozjela záchrannou akci. Po sedmi hodinách vylézáme promočení a promrzlí už za tmy. Spolu s transportním týmem snášíme materiál k autům.

 

Výstroj:               2x7 l vzduch/250 barů

                         1x12 l nitrox30/250 barů

                         1x7 l nitrox35/250 barů

Zmapováno:     900 metrů (560 m suchých, 339 m pod vodou + jezera)

Délka jeskyně: 1425 metrů

Denivelace: 84 metrů

Teplota vody: 2 °C

 

Dan Hutňan

 

 

Účastníci akce:

Za KOTA1000 Pavouk (Oldřich Štos), Láďa Ondráček

Za Speleodiver Karol Kýška,Tomáš Urban

Za Speleoaquanaut Dan Hutňan, Míra Manhart, Radomír Teichmann a Tonda Ptáček (jh.)

Zpět na hlavní výpis

www.speleoaquanaut.cz
Login

Created by © 2008 - 2010 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek & webdesign

Doporučujeme - Orca Diving potápění, kurzy